Rok ve zkratce

** Upozorňujeme, že tento text se týká činnosti ECB v roce 2019 a dokončen byl před celosvětovou pandemií koronavirového onemocnění COVID-19. Od té doby se hospodářská situace a opatření měnové politiky ECB podstatně změnily. ECB učiní v rámci svého mandátu vše nezbytné, aby eurozóně během této krize pomohla. **

V roce 2019 uplynulo dvacet let od zavedení eura a podpora jednotné měny mezi občany eurozóny dosáhla v listopadovém průzkumu veřejného mínění Eurobarometr historického maxima 76 %.

Hospodářský růst v eurozóně v roce 2019 dále zmírnil na 1,2 % poté, co o rok dříve dosáhl úrovně 1,9 %. Pokračující hospodářský rozmach podporovaly příznivé podmínky financování, další růst zaměstnanosti a mírně expanzivní nastavení fiskální politiky, ačkoli nejistota ve světě související s obchodem zatěžovala zejména zpracovatelský průmysl a investice.

Situace na trzích práce v eurozóně se v roce 2019 dále zlepšovala. Míra nezaměstnanosti se dále snížila na 7,6 % a růst mezd zůstal na výrazné úrovni blízko svého dlouhodobého průměru.

Celková inflace v eurozóně v roce 2019 dosáhla průměrné hodnoty 1,2 %, což představuje pokles oproti úrovni 1,8 % v roce 2018. Její snížení odráželo nižší příspěvek dvou volatilnějších složek – energií a potravin. Inflace bez těchto dvou složek činila v roce 2019 v průměru 1,0 %, což je stejná úroveň jako ve dvou předchozích letech.

Za této situace Rada guvernérů ECB v roce 2019 třikrát přistoupila k další měnové akomodaci. Ta zahrnovala novou sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací, prodloužení naší signalizace měnové politiky, snížení naší úrokové sazby vkladové facility a obnovení našeho programu nákupu aktiv. Koncem roku 2019 se již objevily první náznaky stabilizace dynamiky růstu a mírného zvýšení jádrové inflace.

V rámci procesu hodnocení naší politiky bere Rada guvernérů v úvahu dopad jejích potenciálních vedlejších účinků. V tomto duchu byl zaveden dvoustupňový systém úročení rezerv, v němž je pro zajištění transmise měnové politiky založené na bankách vyňata malá část přebytečné likvidity držené bankami ze záporné sazby vkladové facility.

Jedním z náročných úkolů bank je nadále strukturálně nízká ziskovost, ačkoli je tento sektor vzhledem k ukazateli kmenového kapitálu Tier 1 ve výši 14,2 % kapitalizován přiměřeně. Podstupování vysokých rizik na finančním a nemovitostním trhu nadále během roku 2019 stimulovalo citlivost cen aktiv, zatímco v rostoucím nebankovním finančním sektoru docházelo k dalšímu zvyšování rizik. Země eurozóny zavedly po konzultaci s ECB řadu makroobezřetnostních opatření s cílem zmírnit systémová rizika a posílit odolnost vůči nim.

Eurosystém pokračoval ve svém úsilí o zajištění plynulého fungování platebního styku. Připravoval se mimo jiné na nahrazení systému TARGET2 novým, nejmodernějším systémem zúčtování obchodů v reálném čase a na přijetí nové strategie pro malé platby. Ta podporuje vývoj tržně orientovaného panevropského řešení pro platby v místě interakce, které by doplnilo úspěšnou jednotnou oblast pro platby v eurech.

Dne 2. října bylo zahájeno zveřejňování nové jednodenní sazby €STR (z angl. euro short-term rate – krátkodobá eurová sazba), jejímž cílem je nahradit do ledna 2022 stávající referenční sazbu EONIA. Každodenní příprava sazby €STR probíhá dobře a ukázalo se, že je metodika spolehlivá.

ECB nadále pečlivě studuje dopad změny klimatu na výhled cenové stability a finančního systému. Součástí toho je porozumět uhlíkové náročnosti portfolií bankovních úvěrů a vyvinout analytický rámec pro provedení pilotní analýzy za použití zátěžového testování klimatického rizika, pokud jde o bankovní sektor v eurozóně. ECB přispívá k úsilí zaměřenému proti změně klimatu vlastními investičními rozhodnutími a environmentálními aktivitami. Mezi lety 2008 a 2018 jsme snížili emise uhlíku o 74 % a spotřebu energií o 54 % na jedno pracovní místo.

V roce 2019 jsme se opět zaměřili na zapojení širšího publika, než jsou finanční trhy a odborníci, a pozorněji jsme naslouchali obavám lidí. K iniciativám patřila soutěž #EUROat20, nová série videí „ECB vysvětluje“ a zveřejňování podcastů s měsíční periodicitou.

Frankfurt nad Mohanem, květen 2020

Christine Lagardeová

prezidentka

Rok v číslech

1 Ekonomická aktivita eurozóny zmírňovala při utlumených inflačních tlacích

Po kulminaci v polovině roku 2018 globální ekonomika v roce 2019 značně zpomalila při prudkém nárůstu nejistoty spojené s obchodem. Toto zpomalení bylo plošné a synchronizované napříč zeměmi. V této situaci dále zmírňoval hospodářský růst v eurozóně, a to z 1,9 % v předchozím roce na 1,2 %. Zmírnění růstu v roce 2019 bylo způsobeno především slabším mezinárodním obchodem v prostředí dlouhodobé globální nejistoty. Toto zpomalení bylo zároveň zmírněno příznivými podmínkami financování, dalším růstem zaměstnanosti a rostoucími mzdami, mírně expanzivním nastavením fiskální politiky eurozóny a pokračujícím – i když pomalejším – růstem globální aktivity. Došlo k dalšímu zlepšení trhů práce v eurozóně, zatímco růst produktivity výrazně zpomalil. Inflační tlaky byly i nadále celkově utlumené. Celková inflace poklesla na 1,2 %, což bylo způsobeno nižším růstem cen energií a potravin, a jádrová inflace zůstala utlumená. Růst peněžní zásoby a úvěrů byl podporován příznivými podmínkami financování. Výnosy státních dluhopisů v eurozóně významně poklesly, zatímco ceny akcií v eurozóně vzrostly především v důsledku nižších diskontních sazeb. Bohatství domácností podporoval nárůst hodnot reálných a finančních aktiv.

1.1 Globální ekonomika výrazně zpomalila

Během roku 2019 došlo k prudkému poklesu globálního hospodářského růstu. Po kulminaci v polovině roku 2018 globální ekonomika značně zpomalila a rostla tempem, které bylo výrazně pod historickým průměrem a nejslabší od globální finanční krize (viz graf 1). Toto globální zpomalení bylo plošné a synchronizované napříč zeměmi. To odráželo pokles z nadprůměrných temp růstu ve velkých vyspělých ekonomikách, jako jsou Spojené státy, Velká Británie a Japonsko. V Číně se růst snížil na nejnižší hodnotu od roku 1990 a byl kolem svého aktuálně odhadovaného potenciálního tempa. V ostatních velkých rozvíjejících se tržních ekonomikách byl růst obecně nevýrazný a částečně odrážel pomalé oživení z předchozích recesí.

Globální hospodářské zpomalení bylo způsobeno snížením produkce zpracovatelského průmyslu a výrazně slabším růstem obchodu a investic. Oproti tomu růst výstupu v sektoru služeb zmírnil v menším rozsahu a byl podporován relativně robustním růstem spotřeby a pokračujícím zlepšováním trhů práce.

Nejistota spojená s obchodem prudce vzrostla a zůstala na zvýšené úrovni, což oslabovalo globální ekonomiku. Obchodní napětí mezi Spojenými státy a Čínou eskalovalo, jak naznačovala řada různých ukazatelů.^[1] Obě země zvýšily cla na svůj vzájemný obchod. Do konce roku 2019 se na většinu americko-čínského bilaterálního obchodu vztahovala vyšší cla. Nejistota v obchodě se mírně uvolnila, když po dodatečných vyjednáváních mezi oběma zeměmi, která probíhala od poloviny října, byla v prosinci oznámena „první fáze“ obchodní dohody. Dohoda byla podepsána 15. ledna 2020. V prostředí vyššího obchodního napětí vyvolalo zvýšení cel prudký pokles obchodu, zatímco zvýšená nejistota a zhoršující se ekonomický sentiment brzdily v roce 2019 růst investic (viz graf 2).

Globální inflace zůstala v roce 2019 utlumená a odrážela slabou dynamiku globálního růstu (viz graf 3). V zemích OECD se celková meziroční inflace spotřebitelských cen snížila ze zhruba 3 % ve druhém pololetí roku 2018 na 2,1 % v prosinci 2019, což bylo způsobeno klesajícími cenami energií a zpomalujícím růstem cen potravin. Nicméně jádrová inflace (po vyloučení energií a potravin) zůstala během roku relativně stabilní na úrovni kolem 2 %.

Ceny ropy během roku kolísaly a odrážely dynamiku nabídky ropy v prvním pololetí a očekávání ohledně globální poptávky ve druhém pololetí. Cena ropy se v roce 2019 pohybovala od 53 USD za barel do 74 USD za barel. V první polovině roku podpořilo rostoucí trend cen ropy vyšší než očekávané omezení těžby ze strany OPEC+ (skupina velkých producentů ropy) a geopolitické napětí. Ve druhém pololetí ceny ropy poklesly při obavách ohledně napětí v obchodě a možného dopadu na globální ekonomiku. Vliv výpadku dodávek v Saúdské Arábii po útoku dronem 14. září byl krátkodobý, neboť šok pomohly zmírnit velké zásoby a rychlé obnovení výrobních kapacit.

Během roku 2019 nominální efektivní kurz eura oslabil o 1,6 % (viz graf 4). To bylo způsobeno oslabením bilaterálního kurzu eura vůči americkému dolaru a japonskému jenu. Kurz eura vůči libře šterlinků se také snížil, během roku 2019 ale vykazoval značnou volatilitu především v důsledku změn ve vývoji brexitu.

Na konci roku 2019 výhled globálního růstu obsahoval zmírnění růstu s tím, jak se hospodářský cyklus ve vyspělých ekonomikách dostal do pokročilejší fáze a Čína se postupně přesouvala na nižší růstovou dráhu, zatímco oživení v jiných rozvíjejících se tržních ekonomikách zůstalo křehké. Výhled byl nejistý a rizika mířila směrem ke zpomalení světové hospodářské aktivity.^[2] Pokud by se oslabení ve zpracovatelském sektoru rozšířilo do sektoru služeb, mohlo by dojít k rychlejšímu zpomalení světové hospodářské aktivity. Výraznější zpomalení růstu v Číně by mohlo mít větší vliv na globální ekonomiku, zatímco eskalace obchodních sporů by prohloubila negativní dopad do globálních obchodních toků. Především v Evropě existovalo riziko, že by Spojené státy mohly uvalit obchodní cla na některé zboží v několika zemích. Obecně by zvýšené geopolitické napětí mohlo mít negativní dopad na globální růst a obchod. Vedle toho zde byla navzdory řízenému odchodu Velké Británie z Evropské unie nejistota ohledně budoucích vztahů mezí EU a Velkou Británií, přičemž výsledek vyjednávání zůstal rizikem zpomalení růstu. Navíc skokové přecenění na globálních finančních trzích by mohlo celosvětově narušit ochotu riskovat a mít vliv na reálnou ekonomickou aktivitu.

1.2 Hospodářský růst v eurozóně zmírnil, zatímco na trzích práce došlo k dalšímu zlepšení

Meziroční růst reálného HDP v eurozóně v roce 2019 dále zmírnil na 1,2 % z 1,9 % v předchozím roce (viz graf 5). Oproti zpomalení růstu v roce 2018, které bylo způsobeno slabším růstem zahraniční i domácí poptávky, došlo ke zmírnění růstu v roce 2019 především v důsledku výrazného oslabení mezinárodního obchodu v situaci dlouhodobé globální nejistoty. Expanze v eurozóně byla zároveň dále podporována příznivými podmínkami financování, dalším růstem zaměstnanosti a rostoucími mzdami, mírně expanzivní fiskální politikou eurozóny a pokračujícím – i když pomalejším – růstem globální aktivity.

K růstu produktu v roce 2019 přispěly sektory služeb a stavebnictví, které díky vysoké domácí poptávce v eurozóně byly nadále odolné. Průmyslová aktivita v eurozóně dále oslabila (viz graf 6). To odráželo negativní dopad oslabení zahraniční poptávky. Oproti tomu byly zaznamenány pouze nepatrné signály toho, že by slabší zahraniční poptávka měla v roce 2019 vliv na služby.^[3]

Domácí poptávka v roce 2019 dále kladně přispívala k růstu eurozóny za příznivých podmínek financování a zlepšení na trzích práce. Soukromá spotřeba spolu se spotřebitelským sentimentem zůstala v roce 2019 robustní (viz box 1). Výdaje domácností byly podporovány růstem zaměstnanosti a mezd, což vedlo k nárůstu celkových pracovních příjmů. Po postupném zpomalení od roku 2018 zůstaly podnikatelské investice v roce 2019 utlumené. Na investiční rozhodování firem mělo nepříznivý vliv mnohem méně dynamické vnější prostředí a zvýšená globální nejistota. I přes to a navzdory nevýraznému vývoji ziskovosti podniků a poklesu využití kapacit přispívaly podnikové investice dále kladně k hospodářskému růstu, což podpořily příznivé podmínky financování. Růst investic do duševního vlastnictví, který bývá volatilní, byl zvláště silný.^[4] Zároveň došlo po silném a dlouhodobém oživení v předchozích letech ke zpomalení investic do bydlení spolu se zmírněním dynamiky trhů s bydlením v eurozóně. V tomto zpomalení se odrážely především stále více omezující faktory na nabídkové straně trhu s nemovitostmi – zejména co se týče nedostatku pracovních sil, regulatorních omezení a procesu snižování dluhu –, které omezily růst stavebnictví během roku 2019.

Příspěvek zahraničního sektoru k hospodářskému růstu eurozóny byl v roce 2019 v čistém vyjádření záporný. S výjimkou vývozu do Spojených států, který rostl pomalejším tempem, došlo k poklesu ve všech sektorech, což bylo způsobeno především slabým výkonem vývozu kapitálových statků a automobilů. Pokles byl zaznamenán i v obchodě v rámci eurozóny, kde se propad soustředil v obchodě se zbožím pro mezispotřebu a odrážel oslabení výrobních řetězců v eurozóně.

Na trzích práce v eurozóně došlo ke zlepšení a růst produktivity výrazně zpomalil

Situace na trzích práce v eurozóně se v roce 2019 nadále zlepšovala (viz graf 7). Toto zlepšení bylo klíčovým prvkem podporujícím ekonomickou aktivitu v roce 2019.

Podle analýzy na základě syntetických ukazatelů trhu práce byla úroveň aktivity na trhu práce ve druhém čtvrtletí roku 2019 poblíž předkrizového maxima. Vedle toho dynamika trhu práce zůstala nad svým dlouhodobým průměrem, i když v poslední době lehce zmírnila.^[6] K dobré výkonnosti trhu práce došlo v souvislosti s pokračujícím nárůstem nabídky práce, která odrážela vyšší participaci starších pracovníků vyplývající z předchozích reforem, které zvýšily zákonný věk odchodu do důchodu.^[7]

Zaměstnanost vzrostla v roce 2019 o 1,2 %, což je ve srovnání s vývojem růstu HDP robustní tempo růstu. Po nárůstu o 0,4 % v roce 2018 byla produktivita práce na zaměstnance v roce 2019 na úrovni 0,0 %.^[8] Navzdory nárůstu nabídky práce míra nezaměstnanosti dále klesala a v roce 2019 dosáhla hodnoty 7,6 %, což je v blízkosti úrovně roku 2007. Rozptyl měr nezaměstnanosti mezi jednotlivými zeměmi eurozóny nicméně zůstal vysoký.

Digitální ekonomiku je třeba sledovat

Podle odborné literatury má digitalizace v současnosti vliv na řadu klíčových ekonomických proměnných, které jsou relevantní pro měnovou politiku. Empirické důkazy o vlivu digitalizace naznačují, že může vytvářet tlak na aktivitu a produktivitu, zatímco jeho celkový efekt na inflaci zatím není jasný.^[9] V roce 2019 dosahovala míra digitalizace ekonomik EU podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti Evropské komise (DESI) zhruba hodnoty 40 v nejméně digitálních ekonomikách až po přibližně 70 v nejvíce digitálních ekonomikách (viz graf 8). Zatímco ekonomiky EU dosáhly přibližně stejných výsledků v oblasti konektivity, vykázaly větší různorodost v oblasti lidského kapitálu, využívání internetu, integrace digitálních technologií a digitálních veřejných služeb.

Strukturální opatření by měla pomoci řešit klíčové problémy

Je třeba výrazně posílit zavádění strukturálních opatření v zemích eurozóny, aby bylo možné zvýšit produktivitu a růstový potenciál v eurozóně, snížit strukturální nezaměstnanost a zvýšit odolnost ekonomiky. Sem patří strukturální opatření ke zlepšení fungování trhů práce, zvýšení konkurenceschopnosti na trzích zboží a výrobních faktorů a zlepšení podnikatelského prostředí.^[10] Dále jsou třeba strukturální opatření, která pomohou řešit současné a budoucí výzvy vyplývající například ze stárnutí populace, digitalizace a změny klimatu. Doporučení jsou šitá na míru jednotlivým zemím a týkají se toho, jak zlepšit hospodářský růst a odolnost. Doporučení schvalují členské státy Evropské rady. V únoru 2019 Evropská komise dospěla k závěru, že 95 % hospodářskopolitických doporučení buď nebylo implementováno nebo bylo v nejlepším případě implementováno do „určité“ míry.^[11]

Mírně expanzivní nastavení fiskální politiky do jisté míry podpořilo ekonomickou aktivitu

Po pětiletém celkově neutrálním nastavení byla fiskální politika eurozóny^[12] v roce 2019 expanzivní, i když jen mírně (viz graf 9). Uvolnění tohoto nastavení podpořilo ekonomickou aktivitu v eurozóně. Odrážela se zde expanzivní hospodářskopolitická opatření, která byla zavedena v některých velkých členských zemích, většinou snížení přímých daní i zvýšení veřejných výdajů. Podle makroekonomických projekcí odborníků Eurosystému z prosince 2019 se schodek vládního sektoru v eurozóně v roce 2019 mírně zvýšil na 0,7 % HDP. Prohloubení salda odráželo expanzivnější nastavení fiskální politiky, které bylo zčásti kompenzováno úsporami z úrokových plateb, zatímco příspěvek cyklické pozice zůstal víceméně beze změny.

Podíl souhrnného dluhu vládního sektoru na HDP v eurozóně se v roce 2019 dále snížil, na jeho konci činil 84,5 % HDP. V řadě zemí ovšem zůstala úroveň vládního dluhu k HDP vysoká. Snížení agregátní zadluženosti podpořily příznivé diferenciály mezi úrokovou sazbou a tempem růstu a kladná, ale snižující se primární salda. I když se na konci roku 2019 na žádnou zemi eurozóny nevztahovala nápravná část Paktu stability a růstu, Evropská komise vyhodnotila, že návrh rozpočtových plánů na rok 2020 osmi zemí eurozóny, z nichž mnohé měly dluh blížící se nebo přesahující 100 % HDP, představoval riziko neplnění požadavků podle Paktu.^[13]

1.3 Inflační tlaky byly i nadále utlumené

V roce 2019 dosáhla celková inflace v eurozóně průměrné úrovně 1,2 % a oproti 1,8 % v roce 2018 tak poklesla.^[14] Tento pokles v zásadě odrážel nižší příspěvek dvou volatilnějších složek inflace, a to energií a potravin. Inflace měřená HICP bez cen energií a potravin, což je jeden z ukazatelů jádrové inflace, zůstala v roce 2019 na umírněných úrovních a v průměru činila 1,0 %, a i přes nárůst koncem roku tak zaznamenala stejnou hodnotu jako v roce 2018 a 2017 (viz graf 10).

Na poklesu průměrné celkové inflace v roce 2019 v porovnání s rokem 2018 se z velké části podílel vývoj růstu cen energií. Příspěvek celkového růstu cen potravin k celkové inflaci měřené HICP se v roce 2019 snížil na 0,3 procentního bodu z 0,4 procentního bodu v roce 2018. Vývoj celkové inflace cen potravin byl během roku určován zejména vývojem ve volatilní složce nezpracovaných potravin. Růst cen zpracovaných potravin se v roce 2019 pohyboval kolem 1,9 % a nacházel se tak mírně pod průměrnou hodnotou roku 2018. Nárůst výrobních cen spotřebních potravin a cen potravinářských komodit (tak, jak jej zachycují výstupní ceny zemědělské produkce EU), které jsou tahounem růstu cen zpracovaných potravin, ukazuje, že se růst nákladů v souvislosti s vysokou konkurencí plně nepromítl do cen potravin na spotřebitelské úrovni.

Stejně tak jako ostatní ukazatele jádrové inflace byla po většinu roku víceméně stabilní i inflace měřená HICP bez cen energií a potravin, která i přes mírný nárůst koncem roku 2019 zůstala pod svým historickým průměrem. Vztahem mezi jádrovou inflací a ekonomickou aktivitou i širším ekonomickým vývojem od vypuknutí globální finanční krize se zabývá box 2 níže. K utlumené inflaci měřené HICP bez cen energií a potravin přispěla slabá dynamika růstu cen neenergetického průmyslového zboží i cen služeb. V roce 2019 dosáhl průměrný růst cen neenergetického průmyslového zboží 0,3 % a oproti roku 2018 a průměru od roku 2015 se nezměnil. Podle ukazatelů cenových tlaků v různých stupních cenového řetězce zůstalo během roku meziroční tempo růstu výrobních cen nepotravinářského spotřebního zboží přibližně stabilní, i když bylo výrazně vyšší než průměr zaznamenaný od roku 2015. To naznačuje, že určitá část zvýšení nákladů byla absorbována v maloobchodě. Na rozdíl od roku 2018 navíc dovozní ceny nepotravinářského spotřebního zboží v roce 2019 v průměru meziročně rostly, což kromě jiných faktorů odráželo i oslabení eura. Růst cen služeb vykázal určitou volatilitu související s vývojem cen služeb v kategorii cestovního ruchu, který byl způsoben statistickým efektem.^[15] Odhlédneme-li od této měsíční rozkolísanosti, pak se růst cen služeb příliš neměnil a v roce 2019 dosáhl v průměru 1,5 %. Oproti roku 2018 tak zůstal beze změn a oproti průměru od roku 2015 byl pouze nepatrně vyšší. Růst cen služeb, které z velké části tvoří mzdové náklady, celkově nadále zaostával za dynamikou mezd.

Domácí nákladové tlaky měřené růstem deflátoru HDP se v roce 2019 v průměru zvýšily nad průměrnou úroveň roku 2018 a nad průměr zaznamenaný od roku 2015 (viz graf 11). Meziroční růst náhrad na zaměstnance si v roce 2019 udržel silnou dynamiku a dosáhl průměrné hodnoty 2,0 %, což byla úroveň mírně pod průměrem roku 2018, ale nad průměrem od roku 2015. Růst náhrad na zaměstnance byl tlumen vývojem příspěvků na sociální zabezpečení^[21], zatímco dynamika růstu objemu mezd a platů se v roce 2019 ve srovnání s rokem 2018 zvýšila v souladu s dalším poklesem míry nezaměstnanosti, a to i přes zpomalení tempa hospodářského růstu v eurozóně (viz kapitola 1.2 výše). Robustní průměrný růst náhrad na zaměstnance ovšem znamenal, že se v roce 2019 při stagnaci produktivity zvýšil růst jednotkových mzdových nákladů. Kromě vyššího růstu jednotkových mzdových nákladů se do růstu deflátoru HDP promítal také opětovný nárůst zisků (měřených z hlediska hrubého provozního přebytku), jehož dynamika v roce 2018 značně oslabila. Vzhledem k tomu, že produktivita v roce 2019 stagnovala, odrážel nárůst zisků v roce 2019 s největší pravděpodobností zlepšení směnných relací a vývoj v těch sektorech ekonomiky, které byly méně ovlivněny globální aktivitou a zpomalením obchodu.^[22] Mezi ně patřilo například stavebnictví a sektor nemovitostí, které také vykázaly vysokou míru růstu deflátoru přidané hodnoty. V roce 2019 činil tento růst v případě stavebnictví v průměru 4,6 %.

Dlouhodobější inflační očekávání se během roku snížila. Inflační očekávání na pět let dopředu z výběrového šetření ECB mezi prognostiky ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 poklesla na úroveň 1,7 % z 1,9 % ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018. Tržní ukazatele dlouhodobých inflačních očekávání, jako je například inflačně indexovaná pětiletá swapová sazba, se také snížily. Ke konci roku se však stabilizovaly, i když byly nadále nízké.

1.4 Růst peněžní zásoby a úvěrů byl nadále podporován příznivými podmínkami financování

V roce 2019 byl vývoj na finančních trzích v eurozóně ovlivňován zejména zpomalující ekonomickou aktivitou při setrvale nízké inflaci, nejistotou spojenou s politickými faktory vyvolávající v některých obdobích roku averzi vůči riziku a dalším uvolňováním měnové politiky. Sazby peněžního trhu i výnosy z dlouhodobých vládních dluhopisů výrazně poklesly, zatímco ceny akcií zaznamenaly celkový růst, který byl podporován nižšími diskontními sazbami. Toky externího financování nefinančních podniků se v roce 2019 víceméně stabilizovaly na úrovních výrazně pod svým posledním maximem z roku 2017, zatímco objem bankovních úvěrů a emisí dluhových cenných papírů zůstal díky příznivým podmínkám financování solidní. Vysoká byla i čistá emise nekotovaných akcií, kterou podpořil zvýšený počet fúzí a akvizic. Pokračující růst bankovních úvěrů soukromému sektoru spolu s nízkými náklady příležitosti z držby M3 pomohly udržet tempo růstu širokého peněžního agregátu. Do příznivých podmínek financování se promítalo akomodativní nastavení měnové politiky ECB a schopnost bankovního sytému promítnout tuto akomodaci do sazeb z úvěrů podnikům a domácnostem. Růst hodnoty držby finančních aktiv a nemovitostí posílil bohatství domácností, které pak podpořilo růst soukromé spotřeby.

Výnosy státních dluhopisů v eurozóně v roce 2019 výrazně poklesly, přičemž dlouhodobé výnosy se během léta dostaly až do záporných hodnot. Tento pokles odrážel vzrůstající obavy z rozsahu a délky zpomalení ekonomické aktivity v eurozóně a jeho dopadu na vývoj inflace. K nižším bezrizikovým sazbám v eurozóně přispělo také uvolnění měnové politiky v USA, zvýšené vnímání globálního rizika v souvislosti s napětím v americko-čínských obchodních vztazích a brexitem i zvyšující se očekávání finančních trhů ohledně dalšího uvolňování měnové politiky ECB. K postupnému oživení tempa růstu výnosů státních dluhopisů v eurozóně přispělo zveřejnění o něco pozitivnějších makroekonomických údajů z eurozóny a určitá stabilizace globálního rizikového sentimentu, ke kterému došlo poté, co ECB v září ohlásila soubor opatření k uvolnění měnové politiky. Bez ohledu na to však k 31. prosinci 2019 činil vážený průměr výnosů desetiletých státních dluhopisů v eurozóně 0,28 %, což je o 4 bazické body méně, než byla jeho úroveň k 1. lednu 2019. Spread výnosů desetiletých státních dluhopisů zemí eurozóny vůči výnosu německého desetiletého vládního dluhopisu se v souvislosti s nižší fiskální nejistotou snížil, přičemž v případě některých zemí byl pokles výrazný.

V roce 2019 se ceny akcií v eurozóně výrazně zvýšily. Široký index cen akcií nefinančních podniků v eurozóně se v průběhu roku 2019 zvýšil o 20,7 %, zatímco index cen akcií bank v eurozóně vzrostl o 9,7 % (viz graf 13). Hlavním faktorem podporujícím růst cen akcií byly nižší diskontní sazby, zatímco očekávání růstu zisků byla i nadále slabá. Na akcie měl nepříznivý vliv i vývoj rizikových prémií, který souvisel zejména s vývojem obchodních sporů mezi Spojenými státy a Čínou a vyjednáváními o podobě brexitu.

Toky externího financování nefinančních podniků se v roce 2019 celkově stabilizovaly, a to výrazně pod svým posledním maximem z roku 2017 (viz graf 14). Objem bankovních úvěrů a emisí dluhových cenných papírů však zůstal díky příznivým podmínkám financování solidní. Vysoká byla i čistá emise nekotovaných akcií, kterou podpořil zvýšený počet fúzí a akvizic. Na druhou stranu došlo ke snížení ostatních zdrojů financování (včetně mezipodnikových úvěrů a obchodních úvěrů) a poklesu čisté emise kotovaných akcií (což odráželo zvýšené náklady emise akcií v porovnání s ostatními zdroji financování). Úrokové sazby z bankovních úvěrů se během roku dále snížily, a to zhruba v souladu s vývojem tržních sazeb, a posunuly se na nové historicky nejnižší úrovně.

Další uvolnění měnové politiky ze strany ECB se v roce 2019 promítlo do příznivějších podmínek financování. To zčásti souviselo s tím, že některá z opatření zavedených v roce 2019, jako byla například třetí série cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-III) nebo dvoustupňový systém úročení rezerv, měly za cíl podpořit kapacitu bank v oblasti zprostředkování. Souběžně s tím pokročil bankovní systém v korekci rozvah, pokud jde o posílení kapitálové pozice a zlepšení kvality aktiv.

Čisté jmění domácností se v prvních třech čtvrtletích roku 2019 výrazně zvýšilo a podpořilo tak soukromou spotřebu. Přestože dynamika růstu trhů s bydlením zpomalila, v čistém jmění se odrážel další nárůst cen rezidenčních nemovitostí, který vedl k významným ziskům z přecenění nemovitostí v držení domácností. Domácnosti také zaznamenaly značné zisky z přecenění držby svých finančních aktiv. Rostoucí ceny rezidenčních nemovitostí a příznivé podmínky financování navíc posílily trend plynulého a pozvolného meziročního růstu bankovních úvěrů poskytnutých domácnostem na bydlení. Hrubá zadluženost domácností – vyjádřená v poměru k nominálnímu hrubému disponibilnímu příjmu domácností – byla i nadále výrazně vyšší než průměrná předkrizová hodnota.

Bankovní úvěry poskytnuté soukromému sektoru vykázaly celkově solidní vývoj a jejich meziroční růst (očištěný o prodej, sekuritizaci a fiktivní cash pooling) se v prosinci roku 2019 zvýšil na 3,7 % z 3,4 % v prosinci 2018. Růst úvěrů byl i nadále hlavním tahounem růstu širokého peněžního agregátu (viz modré části sloupců v grafu 16). Dynamiku M3 zároveň zvyšující se měrou podporovaly i zahraniční peněžní toky (viz žluté části sloupců v grafu 16). V důsledku toho došlo v roce 2019 k oživení meziročního růstu M3 (viz graf 15). Zatímco ukončení nákupů v rámci programu nákupu aktiv na konci roku 2018 růst M3 tlumilo (viz červené části sloupců v grafu 16), jejich obnovení v listopadu 2019 mělo na růst širokých peněz v roce 2019 jen omezený vliv.

Vzhledem k nízkým nákladům příležitosti z držby likvidních vkladů v prostředí vyznačujícím se velmi nízkými sazbami a plochou výnosovou křivkou byl růst M3 z hlediska jednotlivých nástrojů i nadále ovlivňován zejména jednodenními vklady. Růst jednodenních vkladů odrážel silný nárůst těchto vkladů u domácností i nefinančních podniků. Úzký peněžní agregát M1, který zahrnuje oběživo a jednodenní vklady, v důsledku toho nadále výrazně rostl.

2 Měnová politika: odhodlání přijímat potřebná opatření

V kontextu oslabování ekonomiky eurozóny, setrvalejších rizik jejího poklesu a výhledu inflace, který nadále zaostával za střednědobým inflačním cílem Rady guvernérů ECB, přistoupila Rada guvernérů během roku 2019 ve třech navazujících krocích k dodatečné měnové akomodaci. Tyto zásahy zdůraznily odhodlání Rady guvernérů přijímat potřebná opatření, jimiž by podpořila udržitelnou trajektorii návratu inflace ke střednědobému cíli. S ohledem na čas potřebný k tomu, aby se všechna opatření v ekonomice eurozóny plně projevila, Rada guvernérů nadále pozorně sledovala vývoj inflace a transmisi probíhajících opatření. Zároveň byla připravena podle potřeby vhodně změnit nastavení veškerých svých nástrojů, aby zajistila, že se inflace bude pohybovat udržitelným způsobem směrem k cíli, a to v souladu s jeho symetrickým pojetím. Na konci roku 2019 představovala měnověpolitická aktiva 70 % celkových aktiv v rozvaze Eurosystému. Bilanční suma se v roce 2019 stabilizovala na 4,7 bil. EUR, což odpovídalo úrovni dosažené na konci předchozího roku. Rizika spojená s velikostí rozvahy nadále tlumil rámec ECB pro řízení rizik.

2.1 První soubor opatření měnové politiky na udržení vysoké míry akomodace v prostředí sílících vnějších nepříznivých faktorů

Po zhoršení ekonomického výhledu na konci roku 2018 nadále přicházela v začátku roku 2019 slabší než očekávaná data v důsledku nižší zahraniční poptávky a faktorů specifických pro některé země a sektory, což v krátkém období naznačovalo pomalejší růst, než se dříve očekávalo. Zároveň panovala značná nejistota, zda faktory zpomalující růst eurozóny budou přechodné nebo dlouhodobější a do jaké míry pak pomalejší krátkodobý růst ovlivní střednědobý růstový výhled. V této souvislosti Rada guvernérů konstatovala, že se rizika pro růstový výhled eurozóny posunula směrem dolů v důsledku přetrvávajících nejistot spojených s geopolitickými faktory a hrozbou protekcionismu, zranitelností rozvíjejících se trhů a volatilitou na finančních trzích. Rada guvernérů zdůraznila, že měnová politika musí zůstat trpělivá, obezřetná a vytrvalá. Ačkoli uvolněné podmínky financování, příznivý vývoj trhu práce a zrychlující růst mezd měly nadále podporovat růst eurozóny a postupně sílící inflační tlaky, Rada guvernérů zopakovala, že k dosažení udržitelného přibližování inflace k hodnotám pod 2 %, ale blízko této úrovně ve střednědobém horizontu je zapotřebí výrazného měnověpolitického stimulu.

Ekonomická data přicházející během jara byla nadále slabá, což ukazovalo na výrazné zmírnění tempa ekonomické expanze, které by přetrvávalo i v průběhu roku 2019. Především došlo ke značnému zpomalení aktivity ve zpracovatelském průmyslu, a to zejména v důsledku vnějších nepříznivých faktorů, protože globální růst a dynamika obchodu byly i nadále slabé. Pozvolnější růst ekonomiky zpomaloval přibližování inflace ke střednědobému cíli Rady guvernérů.

V reakci na podstatné zhoršení výhledu pro růst a inflaci proto Rada guvernérů na svém březnovém jednání přijala balíček opatření k zajištění dodatečné měnové akomodace. Jeho cílem bylo podpořit další nárůst domácích cenových tlaků a celkové inflace ve střednědobém horizontu a zvýšit odolnost ekonomiky eurozóny v prostředí globálních nejistot. Rada guvernérů zejména rozhodla o přijetí následujících opatření. Zaprvé rozhodla posunout kalendářní složku své signalizace budoucího vývoje měnověpolitických sazeb. Konkrétně Rada guvernérů oznámila, že očekává stabilitu základních úrokových sazeb ECB na jejich stávajících úrovních alespoň do konce roku 2019 a v každém případě tak dlouho, jak bude nezbytné, aby se inflace nadále udržitelným způsobem přibližovala k hodnotám, které jsou v souladu s jejím střednědobým cílem. Zadruhé Rada guvernérů zopakovala záměr nadále zcela reinvestovat splátky jistiny ze splatných cenných papírů zakoupených v rámci programu nákupu aktiv (APP) během delšího období po dni, kdy začne zvyšovat základní úrokové sazby ECB, a v každém případě po dobu nezbytnou k udržení příznivých podmínek likvidity a výrazného stupně měnové akomodace. Vzhledem ke vztahu mezi signalizací budoucího vývoje úrokových sazeb a reinvesticemi byl automaticky posunut očekávaný reinvestiční horizont, což podpořilo signalizaci budoucího vývoje měnověpolitických sazeb a zdůraznilo odhodlání Rady guvernérů přijímat potřebná opatření. Zatřetí byla nad rámec změny v signalizaci budoucího vývoje sazeb vyhlášena nová série čtvrtletních cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-III). Tyto operace měly začít v září 2019 a skončit v březnu 2021, přičemž každá měla mít splatnost dva roky. Cílem nové série TLTRO bylo zachovat příznivé zápůjční podmínky bank, aby bankovní úvěry byly klientům nadále poskytovány za přijatelných podmínek. Zdravý tok úvěrů soukromému sektoru měl pak posílit spotřební a investiční záměry domácností a podniků a tím napomoci růstu ekonomiky a podpořit přibližování inflace ke střednědobému cíli Rady guvernérů. Začtvrté Rada guvernérů rozhodla nadále provádět zápůjční operace Eurosystému prostřednictvím nabídkových řízení s pevnou sazbou a s plným přidělením tak dlouho, jak to bude nutné, nejméně však do konce udržovacího období začínajícího v březnu 2021.

Po vyhlášení nové série TLTRO Rada guvernérů na svém následujícím měnovém jednání sdělila, že přesné podmínky série TLTRO III budou oznámeny na jednom z nadcházejících jednání. Především bude oceňování operací TLTRO III zohledňovat důkladné vyhodnocování bankovního kanálu transmise měnové politiky a zároveň další vývoj ekonomického výhledu. Dále Rada guvernérů s ohledem na to, že prostředí záporných úrokových sazeb bude přetrvávat déle, než se očekávalo, konstatovala, že v kontextu svých pravidelných hodnocení zváží, jestli zachování příznivého vlivu záporných úrokových sazeb na ekonomiku bude vyžadovat tlumení jejich případných vedlejších účinků na bankovní zprostředkování.

Druhý soubor opatření pro dodatečnou měnovou akomodaci a zhoršující se důvěra ve výhled inflace

Informace přicházející před polovinou roku ukazovaly, že globální nepříznivé faktory, které se týkaly zejména stále slabého globálního obchodu a rozšířených a déletrvajících nejistot ve vnějším prostředí, nadále nepříznivě ovlivňovaly výhled pro eurozónu. Tyto faktory zasahovaly zejména zpracovatelský průmysl v eurozóně. Navíc dále poklesla inflace měřená HICP, a to především vlivem dočasných faktorů, a ukazatele jádrové inflace nadále stagnovaly.

Ve světle prodloužení nejistot a jejich implikací pro výhled inflace Rada guvernérů konstatovala, že je třeba podruhé v roce 2019 upravit nastavení měnové politiky a zajistit dodatečnou měnovou akomodaci, aby inflace zůstala na trajektorii udržitelně směřující k jejímu střednědobému cíli. Proto na svém červnovém jednání Rada guvernérů rozhodla posílit signalizaci budoucího vývoje měnověpolitických sazeb tím, že dále posunula její kalendářní složku. Konkrétně Rada guvernérů konstatovala, že očekává stabilitu základních úrokových sazeb ECB na jejich stávajících úrovních alespoň po celou první polovinu roku 2020 a v každém případě tak dlouho, jak bude nezbytné, aby se nadále inflace udržitelným způsobem přibližovala ke střednědobému cíli. Navíc zopakovala svoji signalizaci budoucího vývoje v oblasti reinvestic. Rada guvernérů také rozhodla o ocenění série operací TLTRO III. Úroková sazba bude pro každou operaci stanovena na úrovni, která je o 10 bazických bodů vyšší, než bude průměrná sazba uplatňovaná v hlavních refinančních operacích Eurosystému. Pro banky, jejichž čisté úvěrování přesáhne srovnávací částku, bude sazba použitá pro TLTRO III nižší a může poklesnout až na úroveň průměrné úrokové sazby vkladové facility navýšené o 10 bazických bodů. Bylo konstatováno, že toto ocenění představuje rozumný kompromis mezi zohledněním zdravého vývoje v bankovnictví na jedné straně a důležitostí zachování akomodativního přístupu na straně druhé.

Během léta byl výhled pro eurozónu nadále nepříznivě ovlivňován zpomalujícím globálním růstem a slabým mezinárodním obchodem. Důvěru podnikatelského sektoru, a to zejména ve zpracovatelském průmyslu, navíc stále utlumovaly již delší dobu přetrvávající nejistoty. Cenový vývoj naproti tomu zůstával nevýrazný a ukazatele jádrové inflace stále stagnovaly. Tržní ukazatele inflačních očekávání zůstávaly na historických minimech dosažených po červnovém jednání, zatímco výběrová šetření signalizovala výrazný propad dlouhodobějších očekávání.

V této souvislosti Rada guvernérů na svém červencovém jednání konstatovala, že míry inflace (skutečné a prognózované) byly dlouhodobě pod hodnotami konzistentními s jejím cílem. Navíc Rada guvernérů vnímala symetrický charakter svého střednědobého cíle jako významný prvek podporující dosažení udržitelného přibližování inflace k cíli. Považovala proto za důležité, aby ukázala své odhodlání a schopnost jednat a svou připravenost dále uvolnit měnovou politiku odpovídající úpravou nastavení všech svých nástrojů, aby dosáhla svého inflačního cíle. Zároveň Rada guvernérů konstatovala, že pokud se střednědobý výhled inflace nadále bude nacházet pod cílem, je odhodlána jednat v souladu se svým symetrickým pojetím inflačního cíle. V této souvislosti se Rada guvernérů rozhodla znovu doplnit svoji signalizaci budoucího vývoje měnověpolitických úrokových sazeb o tzv. preferenci uvolňování a konstatovala, že očekává, že základní úrokové sazby ECB zůstanou na stávající nebo nižší úrovni. Dále pověřila relevantní výbory Eurosystému, aby prověřily možnosti dalšího postupu, včetně způsobů posílení signalizace budoucího vývoje úrokových sazeb, zmírňujících opatření (např. podoby odstupňovaného systému úročení rezerv) a možností ohledně velikosti a struktury potenciálních nových čistých nákupů aktiv. Tato oznámení vytvořila předpoklady pro případné přijetí komplexního měnověpolitického balíčku na příštím jednání Rady guvernérů, jestliže by se výhled inflace nezlepšoval v souladu s jejím cílem.

Třetí soubor akomodativních opatření v komplexním balíčku kroků v reakci na setrvale nízké míry inflace

Makroekonomické projekce pracovníků ECB připravené v září 2019 ukázaly další pokles výhledu inflace. Celkově Rada guvernérů čelila dlouhodobějšímu zpomalení ekonomiky eurozóny, přetrvávajícím protiinflačním rizikům a výhledu inflace, který nadále zaostával za jejím střednědobým inflačním cílem. Především postupné a významné revize výhledu inflace snížily inflaci prognózovanou pro rok 2021 z 1,8 % v projekcích z prosince 2018 na 1,5 % v projekcích ze září 2019. Další snížení výhledu inflace – navzdory tomu, že finanční podmínky v rámci projekcí již v sobě obsahovaly očekávání významného dodatečného uvolnění měnové politiky – znamenalo, že se inflace měla ještě více odchýlit od úrovní, které Rada guvernérů považovala za slučitelné se svým inflačním cílem. Ukazatele jádrové inflace byly i nadále utlumené a ukazatele inflačních očekávání setrvávaly na nízkých úrovních. V této situaci se Rada guvernérů shodla, že bylo zapotřebí přijmout třetí sadu opatření k uvolnění měnové politiky, aby podpořila udržitelnou trajektorii návratu inflace k cíli. Rada guvernérů proto v září přijala tato opatření:

Zaprvé rozhodla snížit sazbu vkladové facility o 10 bazických bodů na −0,50 % (viz graf 17). Snížení sazby vkladové facility bylo doprovázeno upravenou formulací signalizace budoucího vývoje měnověpolitických úrokových sazeb ze strany Rady guvernérů. Ta nově očekávala, že základní úrokové sazby ECB zůstanou na své stávající nebo nižší úrovni, dokud se výhled inflace na horizontu projekcí spolehlivě nepřiblíží úrovni dostatečně blízko 2 %, ale pod touto úrovní, a toto přiblížení se konzistentně nepromítne do dynamiky jádrové inflace.

Zadruhé rozhodla obnovit čisté nákupy dluhopisů v rámci APP, a to v měsíčním objemu 20 mld. EUR s účinností od 1. listopadu (viz graf 18), přičemž očekávala jejich ukončení krátce předtím, než Rada guvernérů začne zvyšovat základní úrokové sazby ECB. Rada guvernérů rovněž zopakovala, že bude zcela reinvestovat splátky jistiny ze splatných cenných papírů zakoupených v rámci APP během delšího období po dni, kdy začne zvyšovat základní úrokové sazby ECB, a v každém případě po dobu nezbytnou k udržení příznivých podmínek likvidity a výrazného stupně měnové akomodace.

Zatřetí rozhodla změnit nastavení třetí série TLTRO s výhodnější úrokovou sazbou pro zúčastněné banky (banky, které překračovaly minimální referenční hodnotu úvěrování, si nově mohly vypůjčit za sazbu, která mohla být tak nízká jako průměrná úroková sazba vkladové facility po dobu trvání operace) a s delší splatností (tři roky místo dvou let). Cílem výhodnějších podmínek TLTRO bylo zachovat příznivé úvěrové podmínky pro banky, zajistit hladkou transmisi měnové politiky a dále posílit akomodativní nastavení měnové politiky.

S cílem zajistit fungování transmise měnové politiky prostřednictvím bank byl také zaveden dvoustupňový systém úročení rezerv, který vyňal určitý podíl přebytečných hotovostních rezerv bank z úročení zápornou sazbou vkladové facility.

Všechny součásti tohoto balíčku opatření, který Rada guvernérů schválila na svém zářijovém jednání, se vzájemně doplňovaly při zajišťování měnového stimulu a podpoře přibližování inflace k cíli Rady guvernérů. Snížení sazby vkladové facility a posílená signalizace budoucí měnové politiky závislá na stavu ekonomiky sloužily k ukotvení krátkodobých až střednědobých úrokových sazeb, které jsou důležité pro úročení úvěrů firmám v eurozóně. Obnovené čisté nákupy aktiv a očekávaný reinvestiční horizont ukotvovaly střednědobé až dlouhodobé úrokové sazby, které jsou důležité pro úročení hypotečních úvěrů domácnostem. Cílem změny nastavení TLTRO III bylo zachovat příznivé úvěrové podmínky pro banky, zajistit hladkou transmisi měnové politiky a motivovat banky, aby nadále půjčovaly svým klientům. Dvoustupňový systém úročení rezerv byl navržen tak, aby zmírnil přímé náklady záporných úrokových sazeb pro banky a podpořil transmisi měnové politiky prostřednictvím bank. Uvolněné podmínky tržního financování se tak nadále promítaly do úvěrových podmínek pro firmy a domácnosti.

Sledování vývoje inflace ve světle určité stabilizace růstového výhledu a připravenost jednat

Před koncem roku po třech fázích uvolňování měnových podmínek během roku 2019 zůstávaly ukazatele jádrové inflace celkově utlumené a růstová dynamika eurozóny byla nadále slabá, přestože se v souladu s předchozími projekcemi objevovaly určité počáteční známky stabilizace zpomalujícího růstu a mírného zvýšení jádrové inflace. Ve světle tohoto vývoje a vzhledem k tomu, že přijatá opatření vyžadovala určitý čas, aby se plně projevila, oznámila Rada guvernérů na svém prosincovém jednání, že pozorně sleduje vývoj inflace a postupnou transmisi zářijových opatření měnové politiky do ekonomiky. Zdůraznila, že je v každém případě nadále připravena přiměřeně upravit veškeré své nástroje, aby zajistila, že se inflace bude udržitelným způsobem přibližovat k cíli, a to v souladu s jeho symetrickým pojetím.

S ohledem na přetrvávající nejistoty a protiinflační rizika byla během roku 2019 přijata opatření zajišťující významnou dodatečnou měnovou akomodaci. Všechny složky přijatých opatření nadále fungovaly společně a přispěly k dalšímu poklesu bankovních nákladů financování (viz graf 19). Z velmi příznivých podmínek financování bank těžila i ekonomika jako celek, neboť výpůjční podmínky pro podniky a domácnosti byly na historických minimech nebo v jejich blízkosti (viz graf 20). Všechna rozhodnutí přijatá v roce 2019 přispěla k vysoké míře měnové akomodace, která probíhá již od roku 2014, a nadále podporovala zlepšování ekonomického výkonu eurozóny.

2.2 Vývoj rozvahy Eurosystému v situaci obnovení čistých nákupů aktiv

Od vypuknutí světové finanční krize v letech 2007–2008 přijal Eurosystém řadu standardních i mimořádných měnověpolitických opatření, která měla postupem času přímý dopad na velikost a složení rozvahy Eurosystému. Mimořádná opatření zahrnovala refinanční operace na poskytování financování protistranám s počáteční splatností do čtyř let i nákupy aktiv emitovaných soukromými i veřejnými subjekty (v rámci APP). V prosinci 2018 Eurosystém čisté nákupy aktiv v rámci APP ukončil a v roce 2019 plně reinvestoval splátky jistiny ze splatných cenných papírů. K 1. listopadu 2019 Eurosystém čisté nákupy aktiv obnovil, a to v průměrném měsíčním objemu 20 mld. EUR. Na konci roku 2019 dosáhla velikost rozvahy Eurosystému 4,7 bil. EUR, tj. stejné úrovně jako na konci roku 2018.

Na konci roku 2019 činila měnověpolitická aktiva 3,3 bil. EUR, což představovalo 70 % bilanční sumy Eurosystému (oproti 72 % na konci roku 2018). Tato měnověpolitická aktiva zahrnují úvěry poskytnuté úvěrovým institucím v eurozóně, které představovaly 13 % celkových aktiv (na konci roku 2018 pak 16 %), a aktiva zakoupená pro účely měnové politiky, která představovala přibližně 56 % celkových aktiv, tj. stejně jako na konci roku 2018 (viz graf 21). Ostatní finanční aktiva v rozvaze se skládala převážně z cizích měn a zlata v držbě Eurosystému a portfolií v eurech nevztahujících se k měnové politice.

Na straně pasiv zůstaly celkový objem rezerv držených protistranami a využívání vkladové facility víceméně beze změny na úrovni 2 bil. EUR a na konci roku 2019 představovaly 39 % celkového objemu pasiv, tj. stejně jako na konci roku 2018. Po oznámení dvoustupňového systému úročení rezerv s účinností od 30. října 2019 se struktura hotovosti držené protistranami u Eurosystému posunula výrazně směrem k držbě rezerv na úkor využívání vkladové facility. Na konci roku 2019 využívání vkladové facility dosahovalo 15 % celkové hotovosti držené protistranami u Eurosystému ve srovnání s 34 % na konci roku 2018. Bankovky v oběhu vzrostly v souladu s historickým růstovým trendem na 28 % pasiv na konci roku 2019, zatímco na konci roku 2018 dosahovaly 26 % pasiv. Podíl ostatních pasiv včetně kapitálu a účtů přecenění činil 34 %, tj. stejně jako na konci roku 2018 (viz graf 21).

Průměrná splatnost portfolia APP a rozdělení mezi aktiva a země

APP sestává ze čtyř aktivních programů nákupu aktiv: třetího programu nákupu krytých dluhopisů (CBPP3), programu nákupu cenných papírů krytých aktivy (ABSPP), programu nákupu aktiv veřejného sektoru (PSPP) a programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru (CSPP). V návaznosti na rozhodnutí Rady guvernérů se v čase měnily měsíční čisté cíle pro nákupy v rámci APP.

Na konci roku 2019 činil objem programu APP 2,6 bil. EUR (v naběhlé hodnotě). ABSPP představoval 1 % (28 mld. EUR), CBPP3 10 % (264 mld. EUR) a CSPP 7 % (185 mld. EUR) celkových aktiv držených na konci roku v rámci APP. Z programů nákupu cenných papírů soukromého sektoru přispěl v posledních dvou měsících roku 2019 k růstu objemu aktiv držených v rámci APP nejvíce program CSPP s čistými nákupy ve výši 7,7 mld. EUR. Nákupy v rámci CSPP se provádějí podle referenční hodnoty, která odráží tržní kapitalizaci všech způsobilých nesplacených dluhopisů.

Program PSPP představoval velkou většinu programu APP. Na konci roku 2019 dosahoval 2,1 bil. EUR, neboli 82 % všech aktiv držených v rámci APP, což byl stejný podíl jako na konci roku 2018. V programu PSPP se jednotlivým zemím přidělují nákupy podle klíče pro upisování základního kapitálu ECB na základě stavů kapitálu. V rámci objemů pro nákupy přidělených národním centrálním bankám eurozóny (NCB) měly NCB flexibilní možnost volit mezi nákupy cenných papírů ústředních vládních institucí, regionálních vládních institucí a agentur založených v příslušných jurisdikcích. Některé NCB také nakoupily cenné papíry emitované nadnárodními institucemi EU. ECB nenakoupila žádné dluhové cenné papíry nadnárodních institucí EU ani dluhopisy regionálních vládních institucí. Vážená průměrná splatnost aktiv držených v rámci PSPP ke konci roku 2019 činila 7,12 roku, což představuje mírný pokles oproti 7,37 roku na konci roku 2018, v jednotlivých zemích se však do určité míry lišila.^[23]

Eurosystém reinvestoval splátky jistiny splatných cenných papírů držených v rámci portfolií APP. V roce 2019 dosáhly splátky v rámci programů nákupu aktiv soukromého sektoru výše 37,2 mld. EUR a splátky v rámci PSPP hodnoty 167,3 mld. EUR.^[24] Nadále bylo umožňováno využití aktiv zakoupených v rámci programů PSPP, CSPP a CBPP3 pro zápůjčky cenných papírů^[25] s cílem podpořit likviditu na trzích dluhopisů a repo operací.^[26]

Vývoj v oblasti refinančních operací Eurosystému

Nesplacený objem refinančních operací Eurosystému od konce roku 2018 klesl o 109,3 mld. EUR a na konci roku 2019 dosahoval úrovně 624,1 mld. EUR. To lze do značné míry přičíst dobrovolným splátkám série TLTRO II v objemu 208 mld. EUR. Částka 101,1 mld. EUR přidělená v prvních dvou operacích série TLTRO III kompenzovala pokles nesplaceného objemu refinančních operací v důsledku splátek TLTRO II pouze částečně. Vážená průměrná splatnost nesplacených refinančních operací Eurosystému klesla z přibližně 1,8 roku na konci roku 2018 na zhruba 1,2 roku na konci roku 2019.

2.3 Finanční rizika spojená s APP jsou zmírňována prostřednictvím přiměřených rámců

Hlavním cílem obnovených čistých nákupů aktiv v rámci APP je podpora robustního přibližování inflace ke střednědobému cíli Rady guvernérů. Nákupy aktiv by měly být současně nutné a přiměřené pro splnění mandátu ECB a dosažení jejího cíle cenové stability. Existuje-li vícero možností, jak cíle politiky splnit, měla by být vybrána možnost účinná jak z hlediska provozu, tak rizika. Úlohou Eurosystému v oblasti řízení rizik je v této souvislosti účinně rizika řídit: dosahovat cílů politiky s co nejnižším rizikem pro Eurosystém.^[27]

Všechny měnověpolitické nástroje včetně přímých nákupů aktiv s sebou ze své povahy nesou finanční rizika, která Eurosystém řídí a kontroluje. Přímé nákupy aktiv vyžadují specifické rámce pro kontrolu finančních rizik, které závisejí na specifických cílech politik a na rysech a rizikových profilech příslušných typů aktiv. Každý z těchto rámců sestává z kritérií způsobilosti, postupů pro hodnocení úvěrového rizika a hloubkový audit, rámce pro stanovení cen, referenčních hodnot a limitů. Rámce APP pro kontrolu rizik se týkají nákupu dodatečných aktiv, reinvestic splátek jistin ze splatných aktiv držených v rámci APP a aktiv držených v rámci APP tak dlouho, jak zůstanou v rozvaze Eurosystému.

Rámce pro kontrolu rizik nejen plní účel zmírňování finančních rizik, ale také přispívají k úspěšnému dosahování cílů politik tím, že nákupy aktiv směřují k tržně neutrální diverzifikované alokaci aktiv. Vedle toho bere nastavení rámců pro kontrolu rizik v úvahu také nefinanční rizika, jako jsou právní, provozní a reputační rizika.

Níže jsou popsány rámce pro kontrolu finančních rizik upravující uplatňování programu APP.^[28] V tabulce 1 jsou shrnuty klíčové prvky příslušných rámců.

Požadavky na způsobilost u přímých nákupů aktiv

Potenciálně způsobilá pro přímé nákupy aktiv jsou pouze obchodovatelná aktiva, která jsou přijímána jako zajištění v úvěrových operacích Eurosystému. Kritéria způsobilosti zajištění v úvěrových operacích Eurosystému jsou uvedena v celkovém rámci pro nástroje měnové politiky. Mimo jiné je požadováno, aby způsobilá aktiva plnila vysoké standardy úvěrové kvality tím, že obdrží nejméně jedno úvěrové hodnocení^[29] od externí ratingové instituce uznané v rámci Eurosystému pro hodnocení úvěrového rizika(ECAF) kvalifikované jako stupeň úvěrové kvality 3 (SÚK 3) na harmonizované ratingové stupnici Eurosystému nebo vyšší (SÚK 1 a SÚK 2). Navíc musí být aktiva denominována v eurech a emitována a vypořádána v eurozóně. V případě cenných papírů krytých aktivy (ABS) se musí dlužníci stojící za příslušnými pohledávkami nacházet převážně v eurozóně.

Vedle výše uvedených kritérií způsobilosti se uplatňují také specifická kritéria způsobilosti v závislosti na konkrétním programu nákupu. Například v případě PSPP a CSPP platí omezení minimální a maximální splatnosti. Pokud jde o CSPP, k nákupu nejsou způsobilá aktiva emitovaná úvěrovými institucemi nebo emitenty, jejichž mateřský podnik je úvěrovou institucí. Navíc jsou v případě CSPP a CBPP3 z nákupů vyloučena aktiva emitovaná subjekty pro likvidaci a společnostmi pro správu aktiv. Aktiva v CBPP3 musí splnit nezbytné podmínky pro přijetí jako vlastní zajištění pro úvěrové operace Eurosystému, tj. mohou být použita jako zajištění poskytnuté emitující úvěrovou institucí.^[30] Od 1. ledna 2019 navíc přestaly být k nákupu způsobilé kryté dluhopisy s podmíněným prodloužením doby splatnosti. Kromě toho nákupy aktiv nesmí obcházet pravidla zakazující měnové financování veřejných orgánů, jak je stanoveno v čl. 123 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Postupy pro hodnocení úvěrového rizika a hloubkový audit

Pokud jde o programy nákupu cenných papírů soukromého sektoru, Eurosystém průběžně provádí vhodná hodnocení úvěrového rizika a hloubkové audity aktiv vhodných k nákupu. Rámce pro monitorování jsou udržovány pomocí rizikových ukazatelů. Tato hodnocení a audity se řídí zásadou proporcionality, podle níž podléhají rizikovější aktiva ve větší míře hloubkové analýze. V případě potřeby mohou být uplatňována – rovněž při dodržení zásady proporcionality – dodatečná opatření pro řízení rizik. Sem patří zejména omezení nákupů nebo jejich pozastavení a v mimořádných případech dokonce prodeje aktiv, přičemž je vyžadováno hodnocení Rady guvernérů případ od případu.

Rámce pro stanovení cen

Rámce pro stanovení cen u APP zajišťují, aby byla aktiva v zájmu co nejmenšího narušení trhu a snadnějšího zajištění účinného řízení rizik nakupována za tržní ceny. Tyto rámce zohledňují dostupné tržní ceny, výpovědní hodnotu takových cen a reálné hodnoty. Rovněž jsou prováděny cenové kontroly ex post s cílem vyhodnotit, zda transakční ceny odrážely tržní ceny v době transakcí.

Nákupy způsobilých dluhových nástrojů se záporným výnosem do splatnosti jsou přípustné ve všech programech nákupu aktiv, v nezbytné míře včetně těch s výnosem nižším, než je úroková sazba vkladové facility.^[31]

Benchmarky

Benchmarky jsou používány k tvorbě diverzifikovaného portfolia a přispívají k omezování rizik. Benchmarky pro programy nákupu cenných papírů soukromého sektoru se řídí tržní kapitalizací aktiv vhodných k nákupu, tedy nominální nesplacené částky způsobilých aktiv splňujících požadavky v oblasti rizika. V případě PSPP se rozložení nákupů podle jurisdikce na základě stavů řídí klíčem pro upisování základního kapitálu ECB.

Omezení

V případě APP jsou uplatňovány rámce pro omezení. Nastavení omezení emise a emitenta^[32] zohledňuje stránku měnové politiky, provozní a právní faktory i faktor řízení rizika. Omezení jsou dolaďována podle třídy aktiv, přičemž se rozlišuje mezi aktivy veřejného sektoru a aktivy soukromého sektoru.

Omezení emise a emitenta uplatňovaná v rámci PSPP zajišťují fungování trhu a tvorby cen, omezují koncentraci rizika a brání Eurosystému stát se dominantním věřitelem vlád eurozóny. Omezení emise nadnárodních dluhopisů způsobilých pro účast v PSPP je stanoveno na 50 % zůstatků emitovaných aktiv. Omezení emise u všech ostatních dluhopisů způsobilých pro účast v PSPP je stanoveno na 33 % zůstatku emise a podléhá individuálnímu ověření, zda by nákupem Eurosystém nezískal blokační menšinu pro účely ustanovení o společném postupu. Jinak činí omezení emise 25 %. Omezení emitenta u nadnárodních emitentů je stanoveno na 50 % zůstatku způsobilých aktiv emitovaných příslušnou institucí; u ostatních způsobilých emitentů je stanoveno na 33 %.

V případě programů nákupu aktiv soukromého sektoru je omezení emise nastaveno na 70 %. Nižší omezení emise se v rámci CSPP uplatňují ve specifických případech, jako jsou například aktiva emitovaná veřejnými podniky. Zacházení s těmito aktivy odpovídá způsobu, jakým se s nimi nakládá v rámci PSPP. Vedle těchto omezení emise se v případě CBPP3 a CSPP uplatňují také omezení emitenta. V případě CSPP jsou v zájmu zajištění diverzifikovaného rozdělení nákupů mezi emitenty a skupiny emitentů tato omezení emitenta stanovena na základě referenční hodnoty související s tržní kapitalizací skupiny emitentů. Navíc mohou být v případě potřeby uplatňována omezení na základě výsledku hodnocení úvěrového rizika a hloubkového auditu, jak je vysvětleno výše.

3 Finanční sektor eurozóny: nárůst odolnosti bank vůči riziku

V roce 2019 byl finanční sektor eurozóny nadále vystaven značným rizikům. Na jedné straně byla finanční stabilita podpořena několika faktory jako například rostoucí ekonomikou a silnou kapitalizací bank v eurozóně. Na druhé straně mělo na finanční stabilitu nepříznivý vliv rostoucí riziko zpomalení budoucího ekonomického růstu. Citlivost cen aktiv nadále rostla v důsledku podstupování vysokých rizik na finančním trhu a trhu s nemovitostmi, zatímco v rostoucím nebankovním finančním sektoru docházelo k dalšímu nárůstu rizik. Tato situace vedla země eurozóny po konzultaci s ECB k zavedení řady makroobezřetnostních opatření s cílem zmírnit systémová rizika a posílit vůči nim odolnost. Kromě toho přijal bankovní dohled ECB opatření i v mikroobezřetnostní oblasti, čímž přispěl ke stabilitě evropského bankovního sektoru. V roce 2019 se ECB také účastnila jednání o dokončení bankovní unie a pokroku v oblasti unie kapitálových trhů a poukázala na význam vývoje nových nástrojů ke snižování rizik v nebankovním finančním sektoru.

3.1 Finanční stabilita v roce 2019

Prostředí pro finanční stabilitu bylo v roce 2019 nadále náročné. Během roku došlo ke zhoršení globálního ekonomického výhledu a zvýšená politická a fiskální nejistota představovala velké riziko zpomalení. V této situaci byly trhy stále více taženy očekáváním dalšího měnověpolitického uvolnění a útěkem k bezpečným aktivům. To vedlo k výrazně nižším výnosům u státních a podnikových dluhopisů s vyšším ratingem. Prostředí charakterizované nízkými (nebo zápornými) úrokovými sazbami a nízkými výnosy z bezpečných aktiv působilo negativně na ziskovost finančních institucí. V reakci na nízké výnosy podstupovaly investiční fondy a pojišťovny vyšší míru rizik. Zhoršující se výhled ekonomického růstu a s tím spojená očekávání přetrvávajícího prostředí nízkých úrokových sazeb po delší dobu dále oslabilo vyhlídky ziskovosti bank. Banky ale podpořilo zmírnění potíží s financováním prostřednictvím nižších nákladů na dluhovou službu a zlepšením přístupu na dluhopisové trhy a byly nadále adekvátně kapitalizované s ukazatelem kmenového kapitálu Tier 1 (CET1) ve výši 14,2 %.

ECB v roce 2019 identifikovala na horizontu dvou let čtyři hlavní slabá místa finančního sektoru eurozóny, která jsou diskutována v pololetní publikaci ECB Financial Stability Review (viz obrázek 1):

• Zaprvé přetrvávalo během roku 2019 výrazné riziko poklesu cen finančních aktiv, přičemž na riziko možného neuspořádaného a skokového přecenění na globálních finančních trzích ECB poukázala. Během roku 2019 zesílila honba za výnosem. Ceny akcií v eurozóně vzrostly zhruba o 20 % navzdory nižším ziskům podniků a zhoršujícímu se makroekonomickému prostředí a pouze méně než 10 % existujících dluhopisů po celém světě nabízelo výnosy nad 3 %. Rizikem proto zůstala náhlá korekce na akciových trzích a trzích dluhopisů s nižším ratingem, zejména v kontextu vysoké ekonomické a politické nejistoty. Ceny nemovitostí v eurozóně v roce 2019 nadále rostly podporovány prostředím nízkých úrokových sazeb. Varování a doporučení vydaná Evropskou radou pro systémová rizika ohledně zranitelností na trzích rezidenčních nemovitostí skutečně naznačovala, že pokračující silný růst cen spolu s relativně svižným růstem hypotečních úvěrů a vysokou zadlužeností domácností představuje v řadě zemí hlavní zranitelné místo (viz kapitola 3.2).
• Zadruhé přetrvávaly v několika zemích obavy spojené s udržitelností veřejného a soukromého dluhu, přičemž dluh ve veřejném a soukromém nefinančním sektoru se často nacházel na úrovních, které byly z historického a mezinárodního hlediska rekordní. Ačkoli nízké náklady na financování zmírnily tlaky na krátkodobou udržitelnost dluhu, veřejné a soukromé finance zůstaly vystavené riziku náhlé změny tržního sentimentu nebo zhoršování makroekonomických podmínek. Náhlá korekce úrokových sazeb směrem nahoru z aktuálně velice nízkých úrovní by mohla mít závažné dopady zejména pro domácnosti a nefinanční podniky v zemích, kde převládají úvěry s variabilními úrokovými sazbami.
• Zatřetí došlo v bankovním sektoru eurozóny ke zvýšení zranitelnosti. Ziskovost bank v eurozóně zůstala v roce 2019 nízká a perspektiva ziskovosti se dále snížila v souvislosti se zhoršujícím se výhledem hospodářského růstu a přetrvávajícím prostředím nízkých úrokových sazeb. Ačkoli se stav úvěrů se selháním nadále mírným tempem snižoval, v části bankovního sektoru je třeba dalších zlepšení. Na dlouhodobou perspektivu ziskovosti bank nadále měly v mnoha případech negativní vliv také nadbytečné kapacity a nákladová neefektivita.
• Začtvrté se v důsledku přijímání zvýšených rizik dále zvyšovala rizika v nebankovním finančním sektoru. Investiční fondy a pojišťovny nadále přijímaly rizika v reakci na pokles výnosů aktiv s investičním ratingem. Pokles vysoce likvidních aktiv a vysoká úroveň finanční páky v sektoru investičních fondů také vyvolaly obavy ohledně rizika náhlých a velkých odprodejů a ohledně investičního chování, což by mohlo obecně zesílit volatilitu na trzích.

ECB během roku 2019 také upozornila na další citlivá místa s potenciálním negativním dopadem na finanční sektor, která překračují krátkodobý a střednědobý horizont. Především byla zesílena snaha o vyhodnocení implikací změny klimatu pro finanční stabilitu a komunikace na toto téma. ECB se snaží v rámci svého mandátu podpořit obecnou snahu o zmírnění potenciálně negativních vlivů změny klimatu a zaměřuje se na několik klíčových oblastí (viz box 3). Co se týče úsilí ECB o snížení vlastního ekologického dopadu, byly mezi lety 2008 a 2018 sníženy emise oxidu uhličitého na jedno pracovní místo o 74 % (viz také box 3). Kromě toho se ECB v roce 2019 zabývala i implikacemi rozvoje finančních technologií na mikroobezřetnostní i makroobezřetnostní úrovni (viz box 4).

3.2 Makroobezřetnostní politika zaměřená na odolnost celého sektoru

Vznik potenciálních systémových rizik ve finančním systému lze řešit pomocí makroobezřetnostních opatření, přičemž ECB má dle nařízení o SSM v této oblasti důležitou roli a zvláštní pravomoci. ECB má především za úkol posuzovat makroobezřetnostní opatření pro banky stanovená legislativou EU a přijatá vnitrostátními orgány v zemích podílejících se na jednotném mechanismu dohledu (SSM) a má také pravomoc tato vnitrostátní opatření doplňovat. V reakci na hlavní rizika zavedly v roce 2019 vnitrostátní orgány po konzultaci s ECB výrazně více makroobezřetnostních opatření než v předchozích letech, aby tak zmírnily systémová rizika a posílily odolnost vůči nim.

Makroobezřetnostní orgány pokračují v úsilí zachovat finanční stabilitu

ECB pokračovala v intenzivní práci v oblasti makroobezřetnostní politiky, čímž významně přispěla k zachování finanční stability. Vedle rozsáhlé analytické práce v této oblasti poskytla ECB také platformu pro pravidelná společná hodnocení rizik a koordinaci opatření mezi ECB a vnitrostátními orgány v eurozóně. Pokračovala také v rozsáhlých a otevřených jednáních s vnitrostátními orgány o používání makroobezřetnostních nástrojů a zkvalitnění analytických nástrojů v oblasti makroobezřetnostní politiky. Metody a proces posuzování systémových rizik a přiměřenosti opatření makroobezřetnostní politiky v eurozóně se zásluhou těchto kroků nadále zlepšily.

Diskuse o makroobezřetnostních opatřeních se v roce 2019 zaměřovaly na význam schopnosti bank uchovat si odolnost a vzdorovat nepříznivému vývoji makrofinančního prostředí. Makroekonomická politika může působit proticyklicky pouze v případě, pokud banky disponují rezervami, které je možné uvolnit. V této souvislosti je proticyklická kapitálová rezerva (CCyB) klíčovým nástrojem, který v případě materializace rizik rozpustit lze. Větší rozšíření rozpustitelných rezerv ve formě CCyB by tak pomohlo zabránit situaci, kdy by současně v celém bankovním systému docházelo ke snižování zadluženosti, což by vedlo k omezení úvěrové aktivity a krizi zhoršilo. Tato skutečnost podtrhuje nejen význam výše kapitálových rezerv, ale i schopnosti rozpouštět je v dobách zátěže. V současné době dosahuje úroveň proticyklické kapitálové rezervy v eurozóně 0,1 % rizikově vážených aktiv a ve srovnání s ostatními požadavky na rezervy tak zůstává celkově nízká.

V roce 2019 ECB také dokončila první přezkum rámce pro dolní hranici sazby rezervy pro jiné systémově významné instituce v zemích účastnících se jednotného mechanismu dohledu. Účelem rezervy pro jiné systémově významné instituce je omezit negativní externality, kterým by domácí finanční systém i širší ekonomika musely čelit v případě selhání systémově významných institucí. Revidovaná metodologie pro stanovení dolní hranice rezervy pro jiné systémově významné instituce je podrobnější a zvyšuje minimální výši rezervy pro systémově nejdůležitější banky (blíže viz publikace Macroprudential Bulletin z března 2020). Nový rámec pomůže zajistit, aby byly v určitých jurisdikcích požadavky na vyšší rezervu závazné pro více systémově důležitých bank, čímž by se snížila rizika pro finanční stabilitu. Toto opatření se začne zavádět od 1. ledna 2020.

Kromě toho ECB nadále posilovala svou komunikaci v oblasti makroobezřetnostní politiky, přičemž povědomí o tomto tématu zvýšila díky větší transparentnosti své průběžné činnosti i postojů v této oblasti. Její publikace Financial Stability Review z listopadu 2019 obsahovala kapitolu o tom, jak mohou makroobezřetnostní politiky čelit zranitelnosti ve finančním systému. Kromě projevů, tiskových zpráv a dalších publikací, jako jsou například příležitostné články, pokračovala ECB ve zveřejňování své publikace Macroprudential Bulletin. Publikace, která vychází dvakrát ročně, představuje významný komunikační nástroj pro objasnění rámce makroobezřetnostní politiky ECB a jejích rozhodovacích postupů, jakož i postupů při analýzách a hodnoceních prováděných v této oblasti. ECB také na svých internetových stránkách nadále zveřejňovala přehled aktuálně platných makroobezřetnostních opatření v zemích spadajících pod její bankovní dohled.

Rozhodnutí učiněná během roku 2019 v oblasti makroobezřetnostní politiky

V souladu se svým zákonným mandátem posuzovala ECB v roce 2019 notifikace ze strany vnitrostátních orgánů v eurozóně o 106 rozhodnutích v oblasti makroobezřetnostní politiky týkajících se nástrojů zaměřených na cyklická a strukturální systémová rizika a dalších nástrojů uvedených v článku 458 nařízení o kapitálových požadavcích (CRR). Většina notifikací se týkala nastavení proticyklické kapitálové rezervy či identifikace globálních a jiných systémově významných institucí a kalibrace jejich kapitálových rezerv. K žádnému opatření v oblasti makroobezřetnostní politiky, které vnitrostátní orgány během roku 2019 oznámily, nevznesla Rada guvernérů ECB námitky.

Do konce roku 2019 oznámily aktivaci sazby CCyB nad úrovní 0 % vnitrostátní příslušné orgány sedmi zemí eurozóny, zatímco v roce 2018 tento krok učinily čtyři země. Do konce roku 2019 nebyla sazba aktivována ve 12 zemích. Kalibrace sazeb CCyB je založena na „řízené diskreci“ kombinující vodítka poskytovaná klíčovými ukazateli rizik a více diskreční prvky, které odrážejí konkrétní ekonomické a finanční podmínky.

Mezi zeměmi, které v roce 2019 oznámily zvýšení sazby CCyB, byla Francie, kde Haut Conseil de Stabilité Financière v březnu 2019 rozhodla zvýšit sazbu CCyB z 0,25 % na 0,5 %. Šlo o preventivní opatření, které zohledňovalo i rostoucí zadluženost soukromého sektoru ve Francii. Nationale Bank van België / Banque Nationale de Belgique rozhodla v červnu 2019 o zvýšení sazby CCyB z 0 % na 0,5 %. Hlavním cílem zvýšení tohoto kroku bylo posílení odolnosti bank vůči cyklickým rizikům. Cyklická systémová rizika banka sice nevnímala jako akutní, v rámci obezřetnosti se však domnívala, že je třeba zavést preventivní opatření a zajistit tak kontinuitu v poskytování úvěrů během celého cyklu. V červnu 2019 přikročil k zavedení kladné sazby CCyB na úrovni 0,25 % německý Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht. Úřad vyhodnotil, že kumulace cyklických systémových rizik (zejména rizik spojených se zranitelností v souvislosti s podhodnocením úvěrového rizika, nadhodnocením zajištění a úrokovým rizikem) vytvořila potenciální hrozbu pro finanční stabilitu. Na Slovensku rozhodla Národná banka Slovenska v červenci 2019 o dalším zvýšení sazby CCyB z 1,5 % na 2 %. Tamní bankovní sektor a jeho ziskovost byly ve větší míře vystaveny cyklickým rizikům a banka pozorovala známky nadměrného růstu na finančních trzích. Sazbu CCyB se v prosinci 2019 rozhodla zvýšit i Commission de Surveillance du Secteur Financier v Lucembursku. Vzhledem k silnému nárůstu úvěrů a cen nemovitostí zde sazba CCyB vzrostla z 0,25 % na 0,5 %.

Prostředí nízkých úrokových sazeb by mohlo pobízet banky k podstupování zvýšených rizik a uvolnění úvěrových standardů, zejména pokud bude vyvíjen tlak na jejich ziskovost. Další nárůst cen rezidenčních nemovitostí v kombinaci s vývojem v poskytování hypotečních úvěrů a zranitelností sektoru domácností vedlo v roce 2019 v řadě zemí eurozóny ke zvýšení citlivosti sektoru rezidenčních nemovitostí. V takové situaci by potenciální kumulaci rizik mohly pomoci zabránit pokyny ohledně zdravých úvěrových standardů či preventivní zpřísnění opatření vztahujících se na žadatele, včetně jejich příslušných výjimek. Taková opatření, která spadají výlučně do pravomoci vnitrostátních orgánů, zavedlo do konce minulého roku 13 zemí eurozóny.

Pokud jde o makroobezřetnostní nástroje zaměřené na ostatní rizika, posuzovala ECB rozhodnutí vnitrostátních orgánů o rezervě pro jiné systémově významné instituce a také o makroobezřetnostních opatřeních v souladu s článkem 456 nařízení CRR. Do posledně jmenované kategorie opatření přijatých v roce 2019 spadá například nové opatření, které zavedla Eesti Pank a jehož cílem je zajistit odolnost bank vůči systémovým rizikům spojeným s půjčkami na bydlení. Úvěrové instituce, které používají přístup založený na metodě interních ratingů (přístup IRB), musí podle tohoto opatření na retailové expozice zajištěné hypotečními úvěry poskytnutými na nemovitý majetek rezidentům v Estonsku aplikovat expozicí váženou průměrnou rizikovou váhu ve výši alespoň 15 %. Opatření nabylo účinnosti 30. září 2019. Do této kategorie opatření patří i rozhodnutí finského orgánu finančního dohledu z června 2019 o prodloužení období pro aplikaci minimální průměrné hodnoty rizikových vah ve výši 15 % na úvěry na bydlení úvěrových institucí s přístupem IRB. Prodloužení tohoto období nabylo účinnosti od 1. ledna 2020 a bude trvat jeden rok.

Spolupráce s Evropskou radou pro systémová rizika

ECB nadále poskytovala analytickou, statistickou, logistickou a administrativní podporu sekretariátu Evropské rady pro systémová rizika (ESRB), který odpovídá za běžnou činnost ESRB. ESRB je odpovědná za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem EU a za prevenci a zmírňování systémových rizik.

ECB pravidelně pomáhala ESRB při průběžné identifikaci a sledování potenciálních systémových rizik a poskytovala také obecnou podporu činnostem ESRB. ECB se například podílela na doplnění chybějících údajů o nemovitostech, která vedla ke schválení doporučení ESRB, a na vývoji posíleného monitorovacího rámce pro významné třetí země. Kromě toho poskytla ECB podporu ESRB při analýze střednědobé zranitelnosti v sektoru rezidenčních nemovitosti, která vedla k tomu, že ESRB vydala pět varování a šest doporučení pro vybrané země EU.

ECB také významně přispěla k počátečním úvahám ESRB o vytvoření společného rámce pro makroobezřetnostní politiku. Prvním krokem k vytvoření takového rámce bylo zveřejnění zvláštní zprávy v dubnu 2019. Ta propojila makroobezřetnostní politiky s cílem finanční stability. Kromě toho se ECB nadále účastnila druhé fáze vytváření tohoto rámce, když spolupředsedala expertní skupině ESRB, která byla pověřena vývojem operačních metod pro vyhodnocování, diskusi a komunikaci v oblasti makroobezřetnostní politiky.

ECB dále spolupředsedá analyticko-expertní skupině, jejímž úkolem je vyhodnocovat významnost potencionálního překrývání makroobezřetnostních kapitálových rezerv, minimálního pákového poměru a minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL). Cílem této činnosti je popsat vzájemné působení těchto požadavků a jeho možné dopady na efektivitu makroobezřetnostních rezerv.

Během roku ECB také předsedala skupině, která připravovala doporučení ESRB o výměně a shromažďování informací o pobočkách úvěrových institucí s ústředím v jiném členském státě nebo ve třetí zemi pro makroobezřetnostní účely.

ECB nepřetržitě podporovala práci ESRB při vytváření makroobezřetnostních nástrojů použitelných mimo bankovní sektor. ECB se podílela na analýze dat a rizik, a to zejména rizik plynoucích pro pojišťovny z možných důsledků jejich postupů při dosahování marží, a na návrhu nových makroobezřetnostních nástrojů pro sektor pojišťovnictví, který se zaměřil na některé možnosti uvedené ve zprávě o makroobezřetnostních ustanoveních, opatřeních a nástrojích pro pojišťovnictví z roku 2018. Výsledek této práce se přímo promítne do probíhající diskuse o přezkumu režimu Solventnost II, která si klade za cíl posílit makroobezřetnostní regulatorní rámec pro pojišťovny a zajišťovny.

ECB se také podílela na tvorbě parametrů pro nebankovní instituce a na přípravě čtvrtého vydání publikace EU Non-bank Financial Intermediation Risk Monitor, která podává přehled o vývoji v tomto sektoru, přičemž se zaměřuje na vyhodnocení potenciálních rizik pro finanční stabilitu. Kromě toho ECB významně přispěla do průběžné zprávy o snižování procykličnosti marží a srážkách na derivátových trzích a z obchodů zajišťujících financování, a to jak svou prací na návrhu podkladových analýz k této zprávě, tak jejich zpracováním.

ECB dále spolupracovala s ESRB na vývoji a zavádění metodik pro vypracování studie možného dopadu různých scénářů klimatických změn na finanční sektor EU. Poskytla také přehled rozdílných metodik, vyhodnocení dostupnosti dat a přehled typů expozic finančních institucí, které je třeba v analýzách rizika spojeného s klimatickou změnou zkoumat.

ECB předsedala pracovní skupině ESRB pro zátěžové testování, která připravila nepříznivé scénáře pro zátěžové testy penzijních fondů realizované Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění i zátěžové testy fondů peněžního trhu a centrálních protistran realizované Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Za tímto účelem poskytlo pracovní skupině ESRB několik generálních ředitelství ECB klíčovou technickou podporu a podporu při modelování scénářů.

ECB se aktivně účastnila i činnosti Evropské skupiny ESRB pro systémová kybernetická rizika, která vypracovala analytický rámec pro vyhodnocování kybernetických rizik.

Podrobnější informace o ESRB jsou k dispozici na internetových stránkách ESRB a v její výroční zprávě.

3.3 Mikroobezřetnostní činnost k zajištění zdraví jednotlivých bank

V roce 2019 uplynulo pět let od vytvoření bankovního dohledu ECB. Během těchto let přispívala mikroobezřetnostní činnost bankovního dohledu k posílení stability evropského bankovního sektoru a rovným podmínkám pro všechny banky v eurozóně. Díky pokroku dosaženému od roku 2014 se z evropského bankovního dohledu postupně stává vyspělá instituce.

Přestože pokrizová korekce bilancí bank významně pokročila, byla i nadále jednou z nejvyšších dohledových priorit roku 2019. Dalšími prioritami byly příčiny nízké ziskovosti evropských bank a otázky správy a řízení, včetně schopnosti bank v oblasti řízení tradičních rizik, a nově vznikající rizika zejména v souvislosti s pokračující digitalizací finančních služeb a jejich zranitelností vůči IT a kybernetickým rizikům.

Během roku 2019 bankovní dohled ECB dále zdokonaloval své nástroje a metody. V návaznosti na svůj předchozí závazek přehodnotila ECB v srpnu 2019 svá očekávání v oblasti dohledu ohledně obezřetné tvorby opravných položek a rezerv k novým nevýkonným expozicím. Tato očekávání definuje dodatek k pokynůmECB pro banky k řízení úvěrů se selháním, a to tak, aby zohledňovala nové požadavky Pilíře 1. ^[40] Po veřejné konzultaci a zveřejnění pokynů obecnějšího charakteru v listopadu 2018 uveřejnila ECB v červenci 2019 konečnou podobu kapitol pokynů ECB k interním modelům o jednotlivých druzích rizik, které pokrývají úvěrové riziko, tržní riziko a úvěrové riziko protistrany. V únoru 2019 ECB také zveřejnila souhrnné výsledky zátěžových testů všech zúčastněných bank, nad kterými vykonává dohled, jako doplněk celounijního zátěžového testu realizovaného v roce 2018. V říjnu 2019 pak veřejnost seznámila s výsledky citlivostní analýzy rizika likvidity provedené v rámci každoročního zátěžového testu. Výsledky obou testů se promítly do výsledků procesu dohledu a hodnocení (SREP) za rok 2018 (zveřejněných v dubnu 2019) a rok 2019.

Počet bank, na které přímo dohlíží ECB, zůstal v roce 2019 přibližně stabilní, řada bank ovšem zaznamenala významnou změnu své skupinové struktury a činnosti s tím, jak se bankovní skupiny konsolidují či přesouvají své činnosti z Velké Británie do eurozóny. Nad bankami, ze kterých se v důsledku toho staly významné instituce, převzala ECB přímý dohled a u některých z nich zahájila ve druhé polovině roku 2019 povinné komplexní hodnocení. V nejistém období před vystoupením Velké Británie z EU se bankovní dohled ECB zaměřil na monitorování připravenosti bank a orgánů dohledu na nejrůznější možné mimořádné události a zejména na zavádění brexitových plánů bank tak, jak se na tom banky a orgány dohledu dohodly. Přestože banky v roce 2019 dosáhly určitého pokroku v zavádění cílových provozních modelů, ECB je opakovaně varovala před dalším zpožděním a nadále sdělovala svá očekávání v oblasti dohledu prostřednictvím aktualizace nejčastějších dotazů na internetové stránce bankovního dohledu ECB, několika článků ve zpravodaji Supervision Newsletter a dvoustrannými jednáními s dohlíženými subjekty.

Po podání žádosti Bulharska a Chorvatska o navázání úzké spolupráce mezi ECB a jejich vnitrostátními příslušnými orgány došlo v roce 2019 také k pokroku při rozšiřování SSM o členy mimo eurozónu. Pro šest bulharských bank dokončil v červenci 2019 bankovní dohled ECB komplexní hodnocení, které je vyžadováno v rámci procesu navázání úzké spolupráce s členskými státy EU, jejichž měnou není euro, a v srpnu 2019 souhlasil s provedením tohoto hodnocení u pěti chorvatských bank. Současně s tím ECB úzce spolupracovala s Българска народна банка (Bulharskou národní bankou) a Hrvatska narodna banka v souvislosti s plněním jejich potenciální budoucí role vnitrostátních příslušných orgánů v rámci SSM.

Podrobnější informace o bankovním dohledu ECB lze nalézt na jeho internetových stránkách a ve výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2019.

3.4 Příspěvek ECB k evropským iniciativám v oblasti hospodářských politik

Po souboru ambiciózních institucionálních a regulatorních iniciativ, které byly uvedeny v život v reakci na globální finanční krizi, začal před pěti lety fungovat jednotný mechanismus dohledu jako první pilíř bankovní unie. Tento konkrétní krok upevnil finanční integraci a stabilitu členských států a institucí EU a posílil jejich hospodářskou odolnost.

Prostor pro další integraci jednotného bankovního trhu však existuje i dnes. Větší integrace by podpořila jednotnou transmisi měnové politiky a dále tak oslabila destabilizující vztah mezi bankami a centrálními vládami, který byl příčinou dluhové krize v eurozóně. Další pokrok v rozvoji a integraci kapitálových trhů je nutný i pro posílení schopnosti finančního systému diverzifikovat rizika a pro dokončení bankovní unii. Rizikům v nebankovním finančním sektoru je třeba navíc předcházet pomocí vhodných makroobezřetnostních nástrojů.

Dokončení bankovní unie

V roce 2019 se ECB v rámci fór EU plně účastnila práce na upevnění bankovní unie. V červnu 2019 potvrdil eurosummit ve svém prohlášení pokrok, kterého bylo dosaženo při prohlubování hospodářské a měnové unie, a podpořil pokračování technických prací na posílení unie bankovní. Pracovní skupina na vysoké úrovni pro Evropský systém pojištění vkladů (EDIS) v druhé polovině roku 2019 pokročila v práci na krátkodobých i dlouhodobých perspektivách ohledně založení EDIS a možností regulatorního zacházení se svrchovanými expozicemi, a také toho, jak posílit finanční stabilitu, zlepšit krizové řízení a prohloubit integraci. Euroskupina se také rozhodla pokračovat v práci na dokončení revize Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability, a to i z toho důvodu, že je nutné vytvořit společný mechanismus jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí.^[42]

ECB se významně podílela na technickém projednávání tohoto mechanismu v rámci fór EU, a to tím způsobem, že poskytla vstupy pro různé pracovní aktivity. Pokud jde o rámec pro krizové řízení, ECB trvala na odstranění současných překryvů v regulaci opatření včasného zásahu.^[43] ECB také podpořila další analýzu překážek v přeshraniční integraci, a to zejména překážek, které brání volnému toku kapitálu a likvidity v rámci bankovní unie. V obecnější rovině se ECB vyslovila pro balíček kompromisních opatření, který by obsahoval první fázi EDIS ve formě podpory likvidity, přičemž ve své závěrečné fázi by výhledově zajišťoval plné krytí ztrát. Takto komplexní dohoda by Evropanům umožnila plně využít výhod bankovní unie, včetně integrace trhů a rovnoprávnosti v ochraně vkladatelů. Důvěru vkladatelů by sdílení prostředků pro pojištění vkladů na evropské úrovni zachovalo lépe než národní fondy, které jsou zranitelnější vůči idiosynkratickému šoku, což by mohlo případně oslabit jejich důvěryhodnost a tím i důvěru vkladatelů.

V souladu s koncepcí, podle které představuje sdílení rizik a jejich snižování dva procesy, které se vzájemně posilují, se ECB podílela na dalším snižování rizik v bankovním sektoru. V návaznosti na pokyny k řešení úvěrů se selháním pokračoval bankovní dohled ECB především v práci na korekci rozvah bank a posuzoval kvalitu kritérií bank pro upisování úvěrů se zaměřením na nové úvěry. V roce 2019 ECB nadále přispívala ke společným zprávám o sledování snižování rizik (viz květnové vydání a listopadové vydání), které vypracovala společně s Evropskou komisí a Jednotným výborem řešení krizí. Tyto zprávy potvrdily ve snižování rizik další pokrok.

Velká pozornost byla v minulém roce věnována také druhému pilíři bankovní unie. V prosinci 2018 došlo k dohodě, podle které Evropský mechanismus stability poskytne společný mechanismus jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí. V rámci pro řešení krizí však nadále existuje značná mezera, protože dosud nebyl vytvořen rámec eurozóny pro poskytování likvidity životaschopným bankám, které právě prošly restrukturalizací. Zatímco jiné hlavní jurisdikce již takový rámec – z velké části založený na státních zárukách centrální bance jakožto poskytovateli likvidity – mají, v eurozóně doposud k dohodě na podobném řešení nedošlo.

Pokrok ve vytváření unie kapitálových trhů

V roce 2019 ECB nadále prosazovala dokončení bankovní unie a unie kapitálových trhů. Jestliže by byla realizována efektivně, pak by skutečná unie kapitálových trhů významně prohloubila finanční integraci a posílila hospodářskou a měnovou unii i mezinárodní roli eura. To by podpořilo hladší a homogennější transmisi měnové politiky.

Hluboce integrované kapitálové trhy by snížily závislost na bankách a posílily alternativní tržní zdroje financování, čímž by se dále zvýšila odolnost finančního systému. Jak bylo zdůrazněno v publikaci ECB Financial Stability Review za rok 2019, dokončení unie kapitálových trhů je zásadním předpokladem pro zvýšené sdílení rizika a zlepšení odolnosti eurozóny vůči hospodářským šokům. Geopolitický a hospodářský vývoj od roku 2015, který zahrnoval například brexit, digitalizaci či změny klimatu, posílil potřebu integrovaných evropských kapitálových trhů.

S tím, jak Evropská komise dokončila akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů z roku 2015, dokončila v legislativním období 2014–2019 i významný počet legislativních i nelegislativních návrhů v oblasti unie kapitálových trhů. Ačkoli v oblasti legislativy došlo ke značnému pokroku, další posun v zavádění tohoto projektu vyžaduje návrat k vyšším ambicím při dosahování některých jeho hlavních priorit.

V roce 2019 ECB zdůrazňovala hlavní priority pro vytvoření unie kapitálových trhů na fórech EU. ECB poukázala na význam další harmonizace daňového a insolvenčního režimu, která je zásadní pro dobré fungování přeshraničních transakcí na kapitálovém trhu, i další konvergence v oblasti dohledu směrem k vytvoření společných standardů, a to zejména pro nebankovní instituce.^[44] Skutečnou unii kapitálových trhů by z dlouhodobého hlediska posílilo, pokud by Evropský orgán pro cenné papíry a trhy získal další dohledové pravomoci pro důsledné zavádění společných standardů v celé Evropské unii.

Makroobezřetnostní politika pro nebankovní finanční sektor

ECB plně podporuje vyšší míru tržního financování ekonomiky eurozóny, je však nadále znepokojena vysokým růstem nebankovního finančního sektoru a potenciálních důsledků tohoto růstu pro finanční stabilitu. Přestože je větší role nebankovního finančního zprostředkování při financování ekonomiky součástí budoucího fungování kapitálové unie, je naprosto zásadní tento sektor nadále monitorovat.

Vzhledem k tomuto vývoji je nezbytné vytvořit pro nebankovní finanční instituce spolehlivý obezřetnostní rámec, který by odpovídajícím způsobem řešil možná systémová rizika v tomto sektoru. V roce 2019 proto ECB nadále prosazovala rozšíření makroobezřetnostního rámce i mimo bankovní systém a významně přispívala do technických diskusí o tomto tématu v EU i v rámci mezinárodních fór.

4 Hladké fungování tržní infrastruktury a platebních systémů

Jedním ze základních úkolů Eurosystému je zajistit plynulé fungování platebních systémů. Tento úkol úzce souvisí s povinnostmi Eurosystému v oblasti měnové politiky a finanční stability. Eurosystém hraje důležitou úlohu při rozvoji, provozování a dozorování tržní infrastruktury a mechanismů, které umožňují bezpečný a efektivní tok plateb, cenných papírů a zajištění (kolaterálu) v rámci celé eurozóny.

4.1 Služby TARGET

Systém TARGET provozovaný Eurosystémem zahrnuje tři složky: TARGET2, systém zúčtování plateb v reálném čase pro platby v eurech související s operacemi měnové politiky Eurosystému a pro mezibankovní a komerční transakce; TARGET2 Securities (T2S), jednotnou celoevropskou platformu pro vypořádání obchodů s cennými papíry; a službu okamžitého vypořádání plateb (TIPS) v rámci systému TARGET, díky níž mohou poskytovatelé platebních služeb svým zákazníkům nabízet okamžitý převod prostředků nepřetržitě každý den v roce.

Systém TARGET2 používá k iniciování vlastních transakcí či transakcí svých zákazníků v eurech přes 1 000 bank. Při započtení poboček a dceřiných společností je na systém TARGET2 napojeno více než 45 000 bank z celého světa. V roce 2019 systém TARGET2 zpracoval v průměru 344 120 plateb za den s průměrnou denní hodnotou 1,7 bil. EUR.

Jakožto systémově významný platební systém (SIPS) má TARGET2 zásadní význam nejen pro stabilitu a efektivnost finančního sektoru a ekonomiky eurozóny, ale také pro bezproblémové provádění jednotné měnové politiky eurozóny a stabilitu jednotné měny. Tak jako ostatní systémově významné platební systémy, i TARGET2 je ze strany Eurosystému předmětem neustálého dozoru, který vychází z hodnocení rizik, včetně monitoringu ochrany koncových zařízení a kybernetické odolnosti.

V roce 2019 Eurosystém implementoval nový nástroj systému TARGET2 pro nouzové situace. Ten Eurosystému umožňuje pokračovat ve zpracování plateb klasifikovaných jako „kritické“ a „velmi kritické“ v případě výpadku systému TARGET2 (a to dokonce i tehdy, pokud by trval déle než jeden den). Nový nástroj je součástí širší strategie pro posílení operační a kybernetické bezpečnosti tržní infrastruktury Eurosystému.

Systém TARGET2 bezproblémově funguje již více než deset let. Jelikož se však v důsledku technického vývoje, nových požadavků v oblasti regulace a měnících se požadavků uživatelů platební ekosystém v tomto období výrazně změnil, plánuje Eurosystém v listopadu 2021 nahradit systém TARGET2 systémem zúčtování plateb v reálném čase (RTGS) a zároveň optimalizovat řízení likvidity všech služeb systému TARGET. Nový systém RTGS bude využívat normu ISO 20022 pro vytváření zpráv a umožní realizaci plateb v různých měnách. Na základě zpětné vazby získané ve veřejné konzultaci byla na konci roku 2019 zveřejněna vylepšená verze podrobných uživatelských funkčních specifikací pro budoucí službu RTGS. Dva operátoři síťových služeb také podepsali s Eurosystémem smlouvu, na jejímž základě budou uživatelům poskytovat síťově agnostickou konektivitu se všemi službami tržní infrastruktury Eurosystému prostřednictvím jednotného portálu tržní infrastruktury Eurosystému (Eurosystem Single Market Infrastructure Gateway – ESMIG).

Pokud jde o systém T2S, již před více než dvěma roky byl dokončen postupný přechod centrálních depozitářů cenných papírů (CSD) na tuto platformu. Systém T2S v současnosti využívá 21 centrálních depozitářů cenných papírů na dvaceti trzích v celé Evropě. V roce 2019 systém T2S zpracoval v průměru 606 938 transakcí za den s průměrnou denní hodnotou 1 106,12 mld. EUR.

V roce 2019 také nezávislý externí posuzovatel jmenovaný Radou guvernérů ECB poprvé provedl technickou a provozní kontrolu služeb T2S. Závěry posuzovatele byly předány Eurosystému a centrálním depozitářům cenných papírů a centrálním bankám zemí mimo eurozónu, které systém T2S využívají. Tyto kontroly budou nyní prováděny každý rok.

V roce 2019 bylo navíc dokončeno první komplexní hodnocení provozu systému T2S, které bylo zahájeno v roce 2018 a navázalo na předběžné hodnocení provedené v roce 2015. Hodnocení vedlo k závěru, že systém T2S převážně splňuje zásady pro infrastruktury finančních trhů vypracované Výborem pro platební styk a tržní infrastrukturu a Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry, a ukázalo, že systém je bezpečný a efektivní. Přestože byly během hodnocení v určitých oblastech zjištěny nedostatky, žádný z nich nelze pokládat za vážné riziko, pokud by nebyl okamžitě odstraněn.

V prvním roce od spuštění služby TIPS, ke kterému došlo v listopadu 2018, se k této službě připojilo sedm trhů v eurozóně, což znamená, že je nyní jejím prostřednictvím dosažitelných více než 1000 poskytovatelů platebních služeb. Na připojení ke službě TIPS v roce 2020 se připravují i další trhy v eurozóně. Jelikož služba TIPS dokáže podporovat různé měny, záměr zapojit od roku 2022 do této služby švédskou korunu vyjádřila i Sveriges Riksbank.

Kromě toho vyvíjí Eurosystém novou složku systému TARGET, kterou je systém pro správu zajištění (ECMS – Eurosystem Collateral Management System). Tento jednotný systém bude schopen spravovat aktiva používaná jako zajištění při všech úvěrových operacích Eurosystému. V roce 2019 byla v souladu s harmonogramem ukončena zadávací fáze projektu. Jeho spuštění je naplánováno na listopad 2022.

4.2 Inovace a integrace tržní infrastruktury a platebních systémů

Finanční sektor prochází významnou transformací, která je ovlivňována zejména inovacemi a digitalizací. V důsledku právních předpisů EU umožňujících třetím stranám přístup k platebním účtům, ale také díky spuštění okamžitých plateb a technickým inovacím obecně došlo například na trhu pro malé platby ke vzniku nových účastníků trhu, nových kanálů pro přístup k platebním službám i nových způsobů zadávání plateb. (Informace o kryptoaktivech, stablecoin a digitálních měnách centrálních bank viz box 5.) V souvislosti s tímto vývojem čelí Eurosystém hned dvojí výzvě: v roli katalyzátoru musí napomáhat integraci a podněcovat inovace, zatímco v roli orgánu dozoru má za úkol podporovat bezpečnost a efektivnost tržní infrastruktury a platebních systémů.

V roce 2019 ECB zveřejnila zprávu Posouzení dopadu přechodu na SEPA, která ukázala, že vývoj jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) a přechod na celoevropská platební schémata úhrad a inkas přinesl významný pokrok směrem k bezpečnému, efektivnímu a integrovanému evropskému trhu plateb. Systém SEPA pro karty se ovšem vybudovat nepodařilo. Napříč Evropou zůstávají nejednotná i řešení pro zadávání plateb koncovými uživateli. Stejně tak nebylo dosud vytvořeno ani celoevropské řešení pro platby v místě interakce s klientem (například platby v místě prodeje či online platby), které by zohledňovalo potřeby evropských uživatelů.

V roce 2019 přijal Eurosystém novou strategii pro malé platby, která tuto problematiku řeší. Strategie podporuje vývoj celoevropského tržního řešení pro platby v místě interakce s klientem a stanovuje jeho cíle.

V oblasti dozoru – a na základě přístupu, podle kterého se na subjekty plnící stejné funkce vztahují stejné požadavky dozoru („same risk, same requirements“) – podnikl Eurosystém kroky vedoucí k přezkumu jeho politiky dozoru a ke tvorbě nového rámce pro dozor nad platebními nástroji, schématy a dohodami o úhradách (dozorový rámec PISA). Tento nový holistický a pružný rámec s orientací na budoucnost je navržen tak, aby mohl být aplikován na zavedené i nové platební produkty, poskytovatele a technologie a přispíval k bezpečnosti a efektivitě platebního systému jako celku.

V rámci podpory další integrace finančních trhů v Evropě podporuje Eurosystém harmonizaci v oblasti postupů po uzavření obchodu na celém trhu. V oblasti harmonizace řízení zajištění je klíčovým úkolem vytvoření jednotného souboru pravidel řízení pro Evropu, který by obsahoval i standardy pro řízení zajištění. První soubor takových norem, které pokrývají třístranné řízení zajištění, korporátní akce u dluhových nástrojů a zúčtovací procesy, přijala v roce 2019 Poradní skupina ECB pro tržní infrastruktury pro cenné papíry a zajištění. Tyto normy by měly být implementovány nejpozději v listopadu 2022. Národní skupiny zúčastněných stran již byly požádány, aby za účelem plnění těchto norem připravily příslušné adaptační plány.

Eurosystém také pokračoval v podpoře harmonizace poobchodních postupů v oblasti vypořádání obchodů s cennými papíry, a to zejména tím způsobem, že pozorně sledoval pokrok v implementaci standardů a zabýval se jeho případnými prodlevami. Na konci roku 2019 plnilo základní harmonizační standardy 90 % trhů, které se T2S účastní (oproti 85 % v roce 2018).

V oblasti infrastruktury cenných papírů se Eurosystém jakožto centrální emisní banka pro euro podílí na základě nařízení o CSD na schvalování a pravidelné kontrole a sledování centrálních depozitářů cenných papírů. Eurosystém je v současnosti jediný orgán, který schvaluje a kontroluje všechny centrální depozitáře cenných papírů v eurozóně, čímž pomáhá zajistit jednotný přístup k těmto úkolům, a hraje tak klíčovou roli v ochraně bezpečnosti a efektivnosti vypořádání obchodů s cennými papíry.

V oblasti ústředních protistran (CCP) přispíval Eurosystém i nadále jakožto centrální emisní banka pro euro k činnosti kolegií orgánů dohledu zřízených na základě nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR), včetně posuzování žádostí ústředních protistran o rozšíření činnosti nebo zavedení změn do jejich rizikových modelů. Kromě toho je Eurosystém zastoupen ve skupinách pro krizové řízení, které byly po celém světě založeny nebo jsou právě zakládány pro centrální protistrany, které jsou systémově významné ve více než jedné jurisdikci.

V roce 2019 vedl Eurosystém jednání o úpravě rámce EMIR, který vstoupil v platnost 1. ledna 2020 a jehož účelem je upevnit regulatorní rámec pro centrální protistrany zejména mimo EU. Podílel se rovněž na přípravě nařízení EU o ozdravných postupech a řešení krize centrálních protistran a zapojil se do jejich celoevropských zátěžových testů, a to zejména těch, které se zaměřily na likviditní rizika.

5 Snaha o podporu fungování trhu a finanční služby poskytované ostatním institucím

V říjnu 2019 začala ECB zveřejňovat krátkodobou eurovou sazbu (euro short-term rate, €STR), novou referenční úrokovou sazbu, která vychází výhradně z údajů statistického výkaznictví peněžního trhu. €STR postupně nahradí jednodenní sazbu EONIA a předpokládá se, že se stane jednou z hlavních referenčních sazeb na trzích v eurozóně. Zavedení nové referenční sazby bylo finančním sektorem očekáváno a nedošlo k žádnému vážnému narušení jeho fungování. Denní zveřejňování sazby €STR probíhá správně a ukázalo se, že je metodika spolehlivá. ECB i v roce 2019 odpovídala za správu různých finančních operací jménem EU a nadále plnila roli koordinátora ve vztahu ke službám Eurosystému v oblasti správy rezerv. Také se rozhodla, že ke zkvalitnění komunikace a transparentnosti a v souladu se svými postupy v oblasti odpovědnosti v dalších oblastech hospodářské politiky začne od dubna 2020 zveřejňovat další údaje o svých devizových intervencích (viz box 6).

5.1 €STR, nová jednodenní referenční sazba pro peněžní trhy v eurozóně

Dne 2. října 2019 začala ECB zveřejňovat novou jednodenní referenční úrokovou sazbu pro trhy v eurozóně. Krátkodobá eurová sazba (€STR) odráží výpůjční náklady bank v eurozóně na velkoobchodním eurovém nezajištěném trhu. Tato robustní a spolehlivá sazba, vypočítávaná denně na základě zahrnutých transakcí v objemu momentálně více než 30 mld. EUR vykázaných 50 různými vykazujícími subjekty, by měla postupně nahradit sazbu EONIA.

Metodika sazby €STR je navržena tak, aby komplexně odrážela dynamiku peněžního trhu. Sazbu tvoří široký soubor zahrnutých transakcí vykázaných bankami, které proběhly s jinými bankami i nebankovními finančními institucemi; díky tomu je odolná vůči strukturálním změnám na nezajištěném trhu. Průměrný denní objem obchodů pro výpočet sazby €STR činil v roce 2019 31,1 mld. EUR. Pravidlo o dostatečnosti dat pro sazbu €STR zajišťuje, že je sazba reprezentativní, protože vyžaduje, aby: (a) přispívalo alespoň 20 institucí, které v současné době vykazují v rámci nařízení o statistice peněžních trhů, a (b) pět bank vykazujících největší podíl na tomto objemu vykazovalo maximálně 75 % denního obratu. Pokud jeden z těchto požadavků není splněn, je spuštěn krátkodobý nouzový postup, čímž se zajistí dostupnost sazby. Sazba se vypočítává jako objemově vážený průměr s vyloučením odlehlých hodnot, v němž horních a spodních 25 % objemu, které odpovídají transakcím s nejnižšími a nejvyššími sazbami, je pro výpočet sazby odfiltrováno, což pomáhá snížit vliv mimořádných hodnot (podrobněji o tom, jak se sazba €STR stanovuje, pojednává box 7 v kapitole 7).

Sazba €STR postupně nahrazuje sazbu EONIA, která přestane být zveřejňována 3. ledna 2022. Na základě doporučení pracovní skupiny soukromého sektoru pro eurové bezrizikové sazby a veřejné konzultace změnil 2. října 2019 správce sazby EONIA – Evropský institut pro peněžní trhy – metodiku sazby EONIA tak, že až do ukončení jejího zveřejňování 3. ledna 2022 se tato sazba určuje jako sazba €STR navýšená o fixní přirážku 8,5 bazického bodu. Pracovní skupina pro eurové bezrizikové sazby, která byla založena v roce 2017 s cílem identifikovat a doporučit bezrizikové sazby, které by mohly sloužit jako základ pro alternativu ke stávajícím referenčním hodnotám, vypracovala pokyny pro přechod od sazby EONIA k sazbě €STR. Patří sem doporučení, jak přistupovat ke kontraktům se sazbou EONIA, i analýzy důsledků změny pro produkty, procesy a modely, pro finanční účetnictví a pro řízení rizik.

Snaha ECB komunikovat s uživateli referenční sazby při přípravě zavedení sazby €STR společně s pokyny a doporučeními pracovní skupiny pro eurové bezrizikové sazby přispěla k hladkému startu sazby €STR. Zavedení nové referenční sazby a změna metodiky sazby EONIA byly finančním sektorem očekávány a nedošlo k žádnému závažnému narušení jeho fungování. Došlo například k úpravě vnitřních systémů tak, aby zohledňovaly rozdílné načasování zveřejnění referenční sazby, tj. ráno v den následující po dni uskutečnění transakce. Kromě toho byly úspěšně dokončeny první tržní transakce vázané na sazbu €STR, včetně první emise cenných papírů. Na trhu derivátů byly se zavedením sazby provedeny první mimoburzovní swapové transakce, zatímco některé z ústředních clearingových protistran začaly nabízet zúčtování produktů se sazbou €STR krátce nato v říjnu a listopadu.

Denní zveřejňování sazby €STR probíhá správně a ukázalo se, že je metodika spolehlivá. Spolehlivost metodiky lze ilustrovat dvěma příklady. Zaprvé, snížení sazby vkladové facility za strany ECB dne 18. září 2019 se plně a okamžitě projevilo v údajích provizorní sazby €STR a od začátku zveřejňování sazby €STR zůstala sazba a rozložení transakcí uprostřed pásma poměrně stabilní. Zadruhé, státní svátek v Německu dne 3. října 2019 měl na sazbu a její různé ukazatele zanedbatelný vliv. Zatímco hodnota vykázaných transakcí se ten den v porovnání s předchozím dnem snížila o 4,3 mld. EUR, počet zúčastněných bank i koncentrace obratu vykázaného pěti bankami s největším podílem na objemu zůstaly bezpečně daleko od prahových hodnot, které definují dostatečnost dat, jak je vysvětleno výše. Volatilita sazby €STR zůstala utlumená a dokládala v kontextu těchto událostí robustnost metodiky.

I když se sazba €STR používá stále intenzivněji, je na straně účastníků trhu třeba většího úsilí k vytvoření dostatečně likvidních hotovostních a derivátových trhů využívajících sazbu €STR. Použití sazby €STR by mělo být napříč jednotlivými segmenty trhu plošné – měla by být tedy nejen vnímána jako náhrada sazby EONIA na derivátových trzích, ale používat se i v případech, v nichž by se běžně používaly jiné referenční sazby. Příkladem tohoto použití na obou stranách finanční rozvahy jsou emise dluhopisů a poskytování úvěrů.

Sazba €STR také nabízí způsob řešení rizik spojených s „mezibankovními nabídkovými úrokovými sazbami“ („IBOR“) v kontextu globální reformy těchto indexů. Jak doporučuje Rada pro finanční stabilitu^[45], na globálních trzích úrokových sazeb by mělo být použití jednodenních téměř bezrizikových sazeb ve vhodných případech podporováno a kontrakty používající IBOR jako referenční sazbu by měly mít robustní nouzové postupy. Autorizace administrátora sazby EURIBOR z 3. července 2019 umožnila další použití této referenční sazby v eurozóně; navíc se neplánuje její ukončení jako v případě sazby LIBOR. Dlouhodobou udržitelnost sazby EURIBOR nelze ale brát za samozřejmost: zaprvé záleží na stabilitě panelu přispívajících bank a zadruhé záleží na vývoji aktivity na peněžních trzích, kterou má EURIBOR za úkol měřit. Přestože odpovědné orgány v rámci nařízení EU o benchmarcích mohou poskytnout dočasnou pojistku ve formě povinných příspěvků k benchmarku nebo povinné správy benchmarku, tato pojistka je omezená za své povahy i časově. Sazba €STR – a časové struktury vycházející ze sazby €STR – by mohly proto fungovat jako nouzová sazba u kontraktů vázaných na EURIBOR a také jako alternativní sazba k sazbě EURIBOR. Dobré příklady rozbíhajícího se používání jednodenních sazeb podobných sazbě €STR, které se prosazuje jako způsob řešení nejistot spojených se sazbou LIBOR, najdeme již v jiných jurisdikcích, např. ve Spojených státech amerických, Velké Británii nebo Švýcarsku.

5.2 Správa výpůjčních a úvěrových operací EU

ECB odpovídá za správu výpůjčních a úvěrových operací EU na základě mechanismu střednědobé finanční pomoci (MTFA)^[46] a evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM)^[47]. Na základě MTFA vypořádala ECB v roce 2019 platby úroků z úvěrů. K 31. prosinci 2019 činila celková částka nevypořádaných operací v rámci tohoto systému 200 mil. EUR. ECB v roce 2019 vypořádala také různé platby a úroky související s úvěry v rámci EFSM. K 31. prosinci 2019 činila celková částka nevypořádaných operací v rámci tohoto mechanismu 46,8 mld. EUR.

Obdobně ECB odpovídá za správu plateb souvisejících s operacemi v rámci Evropského nástroje finanční stability (EFSF)^[48] a Evropského mechanismu stability (ESM)^[49]. Za EFSF vypořádala ECB v roce 2019 různé platby úroků a poplatků ze dvou úvěrů. ECB také vypořádala platby týkající se příspěvků členů ESM do schváleného kapitálového fondu ESM.

ECB také odpovídá za zpracování všech plateb spojených s dohodou o mechanismu úvěrů pro Řecko.^[50] K 31. prosinci 2019 činila celková částka nevypořádaných operací v rámci této dohody 52,9 mld. EUR.

5.3 Služby Eurosystému v oblasti správy rezerv

V roce 2019 Eurosystém i nadále nabízel komplexní spektrum finančních služeb v oblasti správy rezerv (ERMS) vytvořené v roce 2005 pro správu rezervních aktiv zákazníků, která jsou denominována v eurech. Řada národních centrálních bank Eurosystému („poskytovatelé služeb Eurosystému“) nabízí kompletní soubor investičních služeb centrálním bankám, měnovým orgánům a orgánům státní správy se sídlem mimo eurozónu a mezinárodním organizacím za harmonizovaných podmínek a v souladu s tržními standardy. ECB plní roli koordinátora, monitoruje hladké fungování služeb, prosazuje změny ke zlepšení rámce a připravuje související zprávy pro Radu guvernérů ECB.

V roce 2019 začala jedna další centrální banka nabízet služby v rámci ERMS, čímž se celkový počet poskytovatelů služeb Eurosystému zvýšil na deset. V rámci ERMS na konci roku 2019 bylo 273 zákaznických účtů oproti 277 na konci roku 2018. Celková agregovaná aktiva (která zahrnují hotovostní aktiva a cenné papíry) spravovaná v rámci ERMS poklesla v roce 2019 v porovnání s rokem 2018 přibližně o 7,5 %.

6 Více bankovek a nízký počet padělků

ECB a národní centrální banky eurozóny odpovídají za vydávání eurobankovek v rámci eurozóny, za zajištění dostupnosti hotovosti a za zachování důvěry v měnu. Počet a hodnota eurobankovek v oběhu od zavedení eura v roce 2002 roste, a obecně dokonce rychleji než ekonomika. V roce 2019 zůstal počet padělků na nízké úrovni díky kombinaci několika faktorů, včetně lepších ochranných prvků nové série Europa, pokračující spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, pravidelné komunikace s veřejnosti a školení pro profesionální zpracovatele peněz. V květnu 2019 byly do oběhu uvedeny bankovky v hodnotě 100 a 200 EUR s novými, inovačními ochrannými prvky, které uzavřely sérii Europa.

6.1 Oběh bankovek stále roste

V roce 2019 vzrostl počet eurobankovek v oběhu zhruba o 6,4 % a jejich hodnota se zvýšila o 5,0 %. Na konci roku bylo v oběhu 24,1 mld. eurobankovek a jejich celková hodnota činila 1 293 mld. EUR (viz grafy 25 a 26). Padesátieurová bankovka tvořila téměř polovinu bankovek v oběhu z hlediska počtu i hodnoty. Zdaleka nejvyšší meziroční tempo růstu zaznamenala bankovka v hodnotě 200 EUR (61,4 % v roce 2019), když částečně pokryla poptávku po bankovce v hodnotě 500 EUR, jejíž vydávání bylo ukončeno. Celková hodnota stoeurových bankovek v oběhu byla ke konci roku 2019 na úrovni 305 mld. EUR, což se rovná souhrnné hodnotě všech eurobankovek, které jsou v oběhu od července 2002. Nadále vysoký byl růst bankovek v hodnotě 100 a 50 EUR (8,8 % a 7,4 %).

Odhaduje se, že přibližně třetina hodnoty eurobankovek v oběhu je držena mimo eurozónu. Tyto bankovky, zejména vyšších nominálních hodnot, se vyskytují převážně v sousedních zemích. Používají se jako uchovatel hodnoty a pro vypořádání transakcí na mezinárodních trzích.

Na výrobě eurobankovek se podílejí národní centrální banky eurozóny, mezi něž byla v roce 2019 celkem rozdělena výroba 3,7 mld. bankovek.

V roce 2019 se celkový počet euromincí v oběhu zvýšil o 3,3 % a ke konci roku činil 135,1 mld. Hodnota mincí v oběhu dosáhla 30 mld. EUR, což bylo o 3,4 % více než na konci roku 2018.

V roce 2019 národní centrální banky zemí eurozóny ověřily pravost a vhodnost pro další oběh zhruba 30 mld. bankovek, z čehož přibližně 5 mld. stáhly z oběhu jako nevhodné pro další oběh. Eurosystém se i nadále snažil pomáhat výrobcům zařízení pro zpracování bankovek, aby jejich zařízení vyhověla standardům ECB stanoveným pro ověřování pravosti eurobankovek a jejich vhodnosti pro další oběh před jejich navracením do oběhu. V roce 2019 úvěrové instituce a další zpracovatelé peněz ověřili pravost a vhodnost pro další oběh 38 mld. eurobankovek.

Zavedení nových bankovek v hodnotě 100 a 200 EUR a ukončení vydávání bankovky hodnoty 500 EUR

Dne 28. května 2019 byly do oběhu uvedeny bankovky v hodnotě 100 a 200 EUR. Zavedením nových bankovek byla uzavřena série Europa, která byla zahájena v roce 2013 pětieurovou bankovkou.

V období od ledna do dubna 2019 ukončily všechny NCB eurozóny vydávání pětiseteurové bankovky. Stejně jako v případě ostatních nominálních hodnot první série eurobankovek zůstane bankovka 500 EUR zákonným platidlem, a může být tedy nadále používána jako platební prostředek a uchovatel hodnoty. Bankovky první série (včetně bankovky 500 EUR) si nadále zachovají svou hodnotu a jejich výměna u národních centrálních bank zemí eurozóny nebude nijak časově omezena.

6.2 Počet padělaných eurobankovek byl v roce 2019 nadále nízký

V roce 2019 bylo z oběhu staženo přibližně 559 000 kusů padělků a počet padělaných eurobankovek zůstal nízký. To vyplývá z kombinace několika faktorů, včetně lepších ochranných prvků nové série Europa, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a komunikace a školení na evropské i národní úrovni. Ve srovnání s počtem pravých eurobankovek v oběhu je podíl padělků velmi nízký a dále klesá. Graf 27 ukazuje dlouhodobý vývoj počtu padělků stažených z oběhu.

Padělatelé většinou vyrábějí padělky dvacetieurových a padesátieurových bankovek, které dohromady tvořily více než 70 % padělků stažených z oběhu v roce 2019. Podíl padělaných bankovek v hodnotě 50 EUR se v roce 2019 snížil.

I přes pokles nebezpečnosti padělků stažených z oběhu ECB nadále upozorňuje veřejnost, aby věnovala zvýšenou pozornost při přijímání bankovek, připomíná test rozpoznání pravosti bankovky hmatem, nastavením proti světlu a nakloněním a radí, aby se veřejnost nikdy nespoléhala pouze na jeden ochranný prvek. Dále jsou průběžně nabízena školení pro profesionální zpracovatele peněz, a to v Evropě i mimo ni. Veřejnosti jsou k dispozici také aktuální informační materiály na podporu boje Eurosystému proti padělání. V této oblasti ECB také spolupracuje s Europolem, Interpolem a Evropskou komisí.

6.3 Snaha o ekologičtější bankovky

V roce 2004 provedl Eurosystém hodnocení životního cyklu eurobankovek podle standardů ISO 14040, čímž se stal průkopníkem hodnocení ekologického dopadu bankovek během jejich celého životního cyklu. Toto komplexní hodnocení bylo hlavním zdrojem informací pro zavádění opatření ke snížení ekologického dopadu bankovek. Eurosystém zavedl například akreditační systém pro výrobce eurobankovek a jejich součástí, kam patří i systém ekologického řízení, a mimo jiné se zaměřil na to, aby se při výrobě eurobankovek postupně dosáhlo cíle 100% použití papíru z udržitelných bavlněných vláken.

Eurosystém také každoročně sleduje hlavní údaje od všech svých akreditovaných výrobců o spotřebě a emisích a snaží se zlepšit ekologickou výkonnost výrobního procesu.

7 Statistika

ECB za podpory národních centrálních bank vyvíjí, shromažďuje, sestavuje a publikuje širokou škálu statistik a údajů, které jsou nezbytné pro podporu měnové politiky eurozóny, finanční stability a jednotlivých dalších úkolů Evropského systému centrálních bank (ESCB) a úkolů Evropské rady pro systémová rizika (ESRB). Tyto statistiky dále využívají veřejné instituce, účastníci finančního trhu, média i široká veřejnost, což přispívá k plnění požadavku na transparentnost ECB.

Tato kapitola se zaměřuje na to, jak snížit vykazovací zátěž bank, a na statistiku týkající se oblasti FinTech, a to včetně kryptoaktiv. Dva boxy se zaměřují na nezávislý proces stanovení krátkodobé eurové sazby (€STR) na základě příslušných obecných zásad (box 7) a na střednědobou strategii pro statistiku finančních účtů, která stanovuje cíle na následující roky (box 8).

7.1 Snížení vykazovací zátěže

Finanční krize odhalila limity statistik agregovaných dat při poskytování nezbytných informací, které mají sloužit rozhodovacím orgánům v situaci zvýšené fragmentace napříč jednotlivými zeměmi, institucionálními sektory a jednotlivými trhy. ECB na tato omezení reagovala novými právními předpisy umožňujícími získat dodatečná granulární data, která splňují potřeby měnové politiky i mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní potřeby a zahrnují například statistické datové soubory, jako je databáze údajů o úvěrech AnaCredit, statistika držby cenných papírů a statistika peněžního trhu. To bankám zvýšilo vykazovací zátěž.

Dalším problémem, kterému čelí bankovní sektor, je nedostatek mezinárodní harmonizace systémů vykazování, který má původ v tradičním přístupu ESCB, kdy NCB mohou plnit evropské statistické požadavky prostřednictvím svých vnitrostátních vykazovacích rámců.

I když je statistické vykazování v eurozóně do značné míry koncepčně harmonizované, vykazující banky předávají národním centrálním bankám velké množství dílčích statistických výkazů s různou frekvencí a časovými plány zasílání a různou úrovní agregace.

Obsah statistických výkazů se navíc částečně překrývá s obsahem výkazů vyžadovaných bankovním dohledem. To vede k nadbytečnosti a překryvům i komplikovaným vykazovacím harmonogramům a procesům.

Bankovní sektor na tuto situaci pochopitelně poukazuje a žádá nákladově efektivnější navrhování a zavádění požadavků na vykazování^[52] při zachování efektivnosti regulace a zároveň i zlepšování kvality dat.

V této souvislosti začal ESCB v roce 2016 pracovat na konsolidaci stávajících statistických požadavků pro banky prostřednictvím vývoje integrovaného vykazovacího rámce, jehož cílem je vytvořit integrované řešení statistického výkaznictví ESCB v jednotlivých zemích a statistických oblastech. Podle nového rámce, který by měl být implementován v letech 2024–2027, se bude sbírat více podrobných dat než v současných datových souborech^[53], což umožní pokrytí stávajících požadavků v unikátním rámci a předejde se duplikacím požadavků tam, kde to bude možné. To znamená, že přestože dojde k výraznému nárůstu objemu dat, banky budou muset provádět méně statistických klasifikací a agregací, které často bývají nákladné na zdroje; tyto úkoly bude místo toho vykonávat ESCB a kvalita dat se podle předpokladů celkově zvýší. Integrovaný vykazovací rámec bude používat jednotný datový model a slovník, které by měly plně standardizovat definice a zajistit metodickou spolehlivost. Granulární data jsou ze své podstaty flexibilní, tzn. je možné je různě kombinovat a tak z nich vytvářet nové produkty a služby, a předpokládá se, že tato vlastnost může snížit frekvenci změn právního vykazovacího rámce a zároveň snížit potřebu ad hoc požadavků na data ze strany úřadů.

Jak vyplývá z obrázku 2, celková strategie ESCB pro sběr dat od bank také předpokládá pomoc vykazujících subjektů při optimalizaci organizace informací uložených v jejich interních operačních systémech (např. pro účetnictví, řízení rizika, cenné papíry nebo vklady) na „vstupní úrovni“, což by mohlo poskytnout základ pro splnění všech příslušných požadavků na vykazování podle standardizovaných transformačních pravidel. S tímto cílem vyvíjí skupina složená ze zástupců ECB, některých NCB eurozóny a bankovního sektoru Slovník pro integrované výkaznictví (BIRD). Rozsah slovníku jde nad rámec statistických datových souborů ESCB a zahrnuje dohledové výkaznictví a výkaznictví v souvislosti s řešením krize.

V roce 2018 se ESCB rozhodl zahájit analýzu nákladů a přínosů integrovaného vykazovacího rámce v úzké spolupráci s bankovním sektorem a jinými relevantními zainteresovanými subjekty s cílem zhodnotit dopad této iniciativy na stranu nabídky a poptávky. Prvním krokem byl kvalitativní hodnotící dotazník týkající se stavu statistického výkaznictví v různých oblastech a zemích, jehož cílem bylo zjistit hlavní nákladové faktory a potenciální přínosy integrovaného vykazovacího rámce. V roce 2019 Výbor pro statistiku ESCB vyhodnotil výsledky kvalitativního hodnotícího dotazníku a navrhl konkrétní scénáře integrovaného vykazovacího rámce z hlediska různých aspektů sběru dat a statistických výstupů. Dalším krokem v roce 2020 bude dotazníkové vyhodnocení nákladů a přínosů těchto scénářů. Scénáře vypracovaly cílové skupiny, které tvořili odborníci z oboru z ESCB a u vybraných témat také zástupci bankovního sektoru. Základem nového dotazníku bude návrh systému vykazování integrovaného vykazovacího rámce, který respondentům umožní ohodnotit scénáře na základě konkrétních návrhů požadavků na vykazování. ESCB poté výsledky vyhodnotí, a pokud tyto výsledky integrovaný vykazovací rámec podpoří, určí optimální prvky, které by nejlépe vyhovovaly sektoru i uživatelům a sestavovatelům statistik ESCB.

Pokud bude výsledek celkové analýzy nákladů a přínosů uspokojivý, může Rada guvernérů ECB rozhodnout o pokračování integrovaného vykazovacího rámce. Před jeho schválením a zavedením bude vypracován návrh nařízení ECB k veřejné konzultaci. Požadavky integrovaného vykazovacího rámce by byly závazné pro všechny banky eurozóny.

7.2 Nové a rozšířené statistiky eurozóny

FinTech a kryptoaktiva

Statistiky technologických inovací, které se používají k podpoře nebo poskytování finančních služeb (FinTech), se vyvíjejí a zdokonalují s cílem pokračovat v uspokojování potřeb uživatelů v digitálně transformovaném světě. Na začátku roku 2019 generální ředitelství ECB pro statistiku založilo interní databázi kryptoaktiv a zavedlo soubor ukazatelů na základě prvních veřejně dostupných agregovaných dat. Po provedení kontroly kvality a po doplnění o ostatní data z komerčních zdrojů^[54] poskytl tento soubor dat a soubor ukazatelů ze strany ECB vstupní údaje do monitorování fenoménu kryptoaktiv^[55]. S využitím technologií sledování tzv. „velkých dat“ mohla ECB vytvořit automatizované postupy pro sběr, nakládání a integrování několika kategorií sběrů dat o kryptoaktivech. Důležitou součástí těchto prací je zkoumání statistické klasifikace kryptoaktiv. Co se týče oblasti FinTech, přestože se diskuse o statistických definicích v oblasti FinTech i o souvisejících potřebách v oblasti sběru údajů odehrává také na mezinárodních fórech^[56], ECB vytváří experimentální interní soubor dat o subjektech v oblasti FinTech v eurozóně^[57], v souladu s podobnými iniciativami zavedenými v některých NCB eurozóny. Cílem je pochopit vztahy mezi finančním sektorem a oblastí FinTech, využít příležitosti, které oblast FinTech nabízí, a vyvarovat se rizik, která představují.

8 Výzkum v ECB

Ekonomický výzkum významně přispívá k analýzám vývoje ekonomiky a transmisi opatření politik ECB, čímž napomáhá dosahování cílů těchto politik. Ve světle ekonomického prostředí, které panovalo v roce 2019, zůstaly hlavními prioritami výzkumu dynamika inflace, finance domácností a interakce mezi měnovou politikou, finanční stabilitou a reálnými sektory ekonomiky.

8.1 Výzkumné programy

Důležitou roli v koordinaci výzkumu v Evropském systému centrálních bank (ESCB) a v udržování vztahů s akademickými výzkumníky hrají tři výzkumné skupiny a několik výzkumných programů. V roce 2019 tři výzkumné skupiny ESCB pro měnovou politiku, finanční stabilitu a konkurenceschopnost ekonomik eurozóny pokračovaly v pořádání workshopů na související témata. Navíc byl v rámci Centra pro výzkum hospodářské politiky zřízen výzkumný program pro komunikaci centrálních bank (Research and Policy Network on Central Bank Communication), jemuž spolupředsedá ECB (viz také kapitola 11.2).

Jedním z předmětů výzkumu v ECB jsou makroobezřetnostní politiky a jejich interakce s měnovými politikami. V roce 2019 příslušná pracovní skupina zkoumala vzájemné ovlivňování těchto dvou typů politik včetně působení měnové politiky na finanční stabilitu a dopadu makroobezřetnostní politiky na reálnou ekonomiku. V roce 2020 se zaměří na optimální koordinaci mezi oběma politikami.^[61]

Výzkumný program pro analýzu mikrodat o tvorbě cen PRISMA zkoumá tvorbu cen jednotlivých firem a maloobchodního sektoru, a to s použitím souborů mikrodat. Jeho výzkum se týká vztahu mezi tvorbou cen jednotlivých firem a celkovou dynamikou inflace, a to zejména otázky, zda je tvorba cen ovlivňována nízkou inflací, nastavením měnové politiky a fází hospodářského cyklu.

Výzkumný program pro finance a spotřebu domácností (HFCN) dokončil práci na třetí vlně výběrového šetření o financích a spotřebě domácností (HFCS), jejíž výsledky budou zveřejněny v roce 2020. Výzkum v této oblasti se zabýval mimo jiné implikacemi heterogennosti domácností pro transmisi měnové politiky, například její rolí při transmisi napříč příjmovým rozdělením. Šetření HFCS také posloužilo jako zásadní vstup do mikrosimulačních modelů, které kvantifikují dopady scénářů zátěžového testování na domácnosti.

Competitiveness Research Network (CompNet), výzkumné fórum pro zkoumání produktivity a konkurenceschopnosti v zemích EU, dokončilo novou vlnu sběru dat ke zlepšení pokrytí a mezinárodní srovnatelnosti datového souboru ukazatelů konkurenceschopnosti na úrovni podniků. V roce 2019 byl datový soubor CompNet použit například ve studiích o roli obchodu, fiskálních politik a politik v oblasti trhu práce při realokaci kapitálu a práce.

V roce 2019 ECB zahájila projekt sběru dat o očekáváních spotřebitelů v eurozóně prostřednictvím pravidelného on-line výběrového šetření. To bude prováděno ve spolupráci s národními centrálními bankami a zahrne očekávání ohledně inflace, trhu práce, spotřeby, úspor a financí spotřebitelů. Umožní ECB zkoumat úlohu očekávání spotřebitelů v jejich ekonomických a finančních rozhodnutích.

8.2 Konference a publikace

I v roce 2019 ECB uspořádala řadu výzkumných akcí na vysoké úrovni. Fórum o centrálním bankovnictví v Sintře se v roce 2019 zabývalo zkušenostmi z 20 let evropské hospodářské a měnové unie (HMU) se zaměřením na rozdílný pokrok v ekonomické konvergenci a úlohu fiskálních a měnových politik při makroekonomické stabilizaci (viz také box 12 v kapitole 12). Čtvrtá výroční výzkumná konference ECB představila inovativní výzkum v oblasti dlouhodobé stagnace, struktur finančního trhu a role tzv. velkých dat v ekonomii. Další důležité konference se týkaly strukturálních reforem v eurozóně, vývoje inflace, světového obchodu, trhů práce, fiskální politiky, správy ekonomických záležitostí v HMU, průzkumů očekávání spotřebitelů, genderových otázek a kariérního postupu a také měnové a makroobezřetnostní politiky.

V roce 2019 bylo celkem 129 článků připravených zaměstnanci ECB vydáno v rámci ediční řady ECB s názvem Working Paper Series. Kromě toho byla řada studií blíže zaměřených na hospodářskou politiku či na metodologii publikována v rámci edičních řad ECB nazvaných Occasional Paper Series, Statistics Paper SeriesOccasional Paper Series, Statistics Paper Series, a Discussion Paper Series. Mnoho z výsledků výzkumné činnosti ECB bylo taktéž publikováno ve formě článků v odborných časopisech. Poznatky výzkumu byly zpřístupňovány také širší veřejnosti, například prostřednictvím 12 článků zveřejněných v publikaci ECB Research Bulletin. Dvě skupiny výzkumných poznatků shrnují boxy 9 a 10.

9 Právní činnosti a povinnosti

Tato kapitola se zabývá výnosy Soudního dvora Evropské unie v řízeních, která se týkala ECB, informacemi o stanoviscích ECB, případy nesplnění povinnosti konzultovat s ECB návrhy právních předpisů spadajících do oblasti její působnosti a zprávami o dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu, které ECB monitoruje.

9.1 Řízení vedená Soudním dvorem Evropské unie týkající se ECB

Dne 26. února 2019 zrušil Soudní dvůr Evropské unie (Soudní dvůr) rozhodnutí lotyšského protikorupčního úřadu Korupcijas novēršanas un apkarošanas birojs ze dne 19. února 2018 v rozsahu, kterým toto rozhodnutí zakázalo Ilmársi Rimšévičšovi vykonávat funkci guvernéra Latvijas Banka. Jednotlivé žaloby podané I. Rimšévičšem (C-202/18) a ECB (C-238/18) proti tomuto rozhodnutí byly prvními případy, které Soudní dvůr projednával na základě pravomoci, která pro něj vyplývá z čl. 14.2 druhého pododstavce statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (statutu ESCB). Soudní dvůr zaprvé shledal, že zákaz – a to i pouze dočasný, jak tomu bylo v tomto případě – výkonu funkce guvernéra centrální banky představuje odvolání z funkce a je tedy na Soudním dvoru, aby přezkoumal jeho zákonnost. Zadruhé soudní dvůr rozhodl, že vzhledem ke „specifickému institucionálnímu kontextu“, do jehož rámce ESCB spadá, bylo účelem žaloby podle čl. 14.2 druhého pododstavce statutu ESCB zneplatnění vnitrostátního právního aktu. A za třetí dospěl Soudní dvůr k závěru, že Lotyšsko neprokázalo, že odvolání I. Rimšévičše z funkce vycházelo z existence dostatečných důkazů o tom, že se dopustil vážného pochybení pro účely čl. 14.2 druhého pododstavce statutu ESCB.

Dne 23. května 2019 Tribunál zamítl žalobu o náhradu škody, kterou proti ECB vzneslo několik vlastníků dluhopisů (věc T-107/17). Požadovaná náhrada se týkala škody vyplývající ze srážky při ocenění některých řeckých státních dluhopisů v souvislosti s částečnou restrukturalizací řeckého státního dluhu v roce 2012. Navrhovatelé tvrdili, že ECB ve svém stanovisku ze dne 17. února 2012 (CON/2012/12) nepoukázala na protiprávnost plánované restrukturalizace dluhu Řeckou republikou. Stanovisko ECB se týkalo návrhu řeckého zákona, který dodatečně aplikoval ustanovení o společném postupu na vládní dluhopisy, které se řídí řeckým právem. Tribunál shledal, že restrukturalizace neporušila základní právo stěžovatelů na majetek chráněné čl. 17 Listiny základních svobod. Zamítl také všechny další nároky vznesené stěžovateli. Tribunál proto dospěl k závěru, že ECB nezodpovídá za újmu způsobenou tím, že nepoukázala na údajnou protiprávnost uvedeného řeckého zákona ve svém stanovisku. Proti tomuto rozsudku bylo u Soudního dvora podáno odvolání.

Dne 6. května 2019 Tribunál ve dvou různých věcech (T-283/18 Bernis a ostatní v. ECB a T-281/18 ABLV Bank v. ECB) rozhodl, že vyhodnocení úvěrové instituce jako „instituce v selhání nebo jako instituce, jejíž selhání je pravděpodobné“ v rámci řešení její krize je přípravným opatřením, které není předmětem nezávislého soudního přezkumu. Žaloby v těchto věcech vznesly úvěrové instituce a jejich přímí a nepřímí vlastníci proti vyhodnocení ECB, zda je ABLV Luxembourg v selhání nebo je její selhání pravděpodobné ve smyslu čl. 18(1) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, které stanovuje jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a jednotného fondu pro řešení krizí. Tribunál potvrdil pozici ECB, podle které by mělo být takové vyhodnocení považováno za pouhé faktické hodnocení, které samo o sobě nemá právní účinek, a není tedy napadnutelné u soudů EU.

Dne 8. května 2019 Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu ve věci C-450/17 P (Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB), kterým Tribunál zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí ECB. ECB v tomto rozhodnutí informovala Landeskreditbank, že na základě čl. 6 odst. 4 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, spadá vzhledem ke své velikosti pouze pod dohled ECB, a nikoli pod sdílený dohled jednotného mechanismu dohledu. Napadení rozsudku ze strany Landeskreditbank bylo Tribunálem zamítnuto. Soudní dvůr potvrdil, že na základě čl. 4 nařízení č. 1024/2013 má ECB výlučnou pravomoc vykonávat dohled nad všemi úvěrovými institucemi. Vnitrostátní příslušné orgány pomáhají ECB při plnění úkolů, které jsou ji svěřeny nařízením č.1024/2013, a to tak, že ve smyslu čl. 6 odst. 4 prvního pododstavce tohoto nařízení decentralizovaně plní některé z těchto úkolů ve vztahu k méně významným úvěrovým institucím.

Dne 5. listopadu 2019 Soudní dvůr částečně zvrátil rozhodnutí Tribunálu, kterým Tribunál přiznal akcionářům úvěrové instituce aktivní legitimaci napadnout rozhodnutí ECB odejmout této instituci bankovní licenci u soudů EU (společné žaloby C-663/17 P, C-665/17 P a C-669/17 P, Trasta Komercbanka a ostatní v. ECB). Poté, co se ECB odvolala, musel Soudní dvůr poprvé rozhodovat o přípustnosti žaloby na neplatnost, kterou akcionáři úvěrové instituce vznesli proti rozhodnutí ECB v oblasti dohledu určenému úvěrové instituci, ve které tito akcionáři drželi účasti. Soudní dvůr rozhodl, že pro účely čtvrtého odstavce čl. 263 Smlouvy o fungování Evropské unie se toto rozhodnutí akcionářů bezprostředně nedotýká, a prohlásil proto žalobu vznesenou jejich jménem za nepřípustnou. V zájmu dodržení práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny základních práv Soudní dvůr dále rozhodl, že žaloba podaná jménem Trasta Komercbanka právním zástupcem bývalého vedení by měla být považována za přípustnou.

9.2 Stanoviska ECB a případy neplnění povinnosti konzultace s ECB

Čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby ECB byla konzultována ve věci jakýchkoliv navrhovaných právních předpisů EU nebo návrhů vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti působnosti ECB. Veškerá stanoviska ECB jsou zveřejňována na jejích internetových stránkách. Stanoviska ECB k navrhovaným právním předpisům EU jsou zveřejňována také v Úředním věstníku Evropské unie.

ECB v roce 2019 přijala šest stanovisek k návrhům právních předpisů EU a 40 stanovisek k návrhům vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti její působnosti.

Bylo zaznamenáno osm případů nesplnění povinnosti konzultovat návrh vnitrostátního právního předpisu s ECB, přičemž sedm případů bylo považováno za zřejmé a závažné.^[65] ECB nebyla konzultována: (i) bulharskými orgány ve věci návrhu zákona, kterým se mění zákon o úvěrových institucích ve vztahu k dohledovým pravomocem Българска народна банка (Bulharské národní banky) a jejím pravomocem ukládat správní sankce, (ii) italskými orgány ve věci vyhlášky o naléhavých fiskálních záležitostech a dalších naléhavých potřebách, (iii) litevskými orgány ve věci zákona o dani z příjmu obchodních společností pro účastníky finančního trhu, (iv) portugalskými orgány ve věci zákona, kterým se mění pravidla bankovního tajemství v souvislosti s parlamentními vyšetřovacími výbory a který vymezuje zveřejňování informací o operacích s veřejnými prostředky v úvěrových institucích, a zákona, který reformuje a rozšiřuje informační systém pro organizaci státu (SIOE), (v) rumunskými orgány ve věci zákona, kterým se mění statut Banca Naţională a României v oblasti držby zlatých rezerv, které tato banka spravuje, a (vi) švédskými orgány ve věci zákona o povinnostech některých úvěrových institucí a poboček úvěrových institucí poskytovat hotovostní služby. V oblasti návrhů právních předpisů Unie nebyl zjištěn žádný případ nesplnění povinnosti konzultace.

ECB přijala stanoviska k návrhům EU týkajících se správního rámce pro rozpočtový nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost pro eurozónu, uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království z Evropské unie a jmenování nové prezidentky ECB a nových členů Výkonné rady ECB.

ECB přijala stanoviska k návrhům vnitrostátních právních předpisů týkajících se národních centrálních bank. Tyto návrhy se týkaly řídící struktury Nationale Bank van België/Banque Nationale de Belgique, Central Bank of Cyprus, Banca d’Italia, Latvijas Banka a Banco de Portugal, účasti Българска народна банка (Bulharské národní banky) v Jednotném mechanismu pro řešení krizí, finanční nezávislosti Central Bank of Cyprus, požadavků na lobbování vztahujících se na Českou národní banku, vlastnictví zlatých rezerv Itálie, role Banque centrale du Luxembourg při ochraně eura proti padělání a ověřování pravosti euromincí, dohledu nad platebními službami ze strany Central Bank of Malta, požadavků na svobodu informací vztahujících se na De Nederlandsche Bank, odměňování členů řídících orgánů a vyšších řídících pracovníků Narodowy Bank Polski, požadavků na audit týkajících se Banco de Portugal, odpovědnosti Banka Slovenije za mimořádná opatření, týkající se odpisu závazků bank, a svěření nových úkolů národním centrálním bankám v oblasti dohledu nad poskytovateli mikroúvěrů (Bank of Greece), ratingovými agenturami (Central Bank of Malta) a plněním povinností úvěrových institucí ve vztahu k restrukturalizaci úvěrů ve švýcarských francích (Banka Slovenije).

ECB přijala stanoviska k návrhům vnitrostátních právních předpisů v oblasti obezřetnosti a finančního dohledu, které se týkaly navázání úzké spolupráce mezi ECB a Hrvatska narodna banka v rámci jednotného mechanismu dohledu, reforem institucionálního rámce pro bankovní a finanční dohled v Rakousku, Lotyšsku a Portugalsku, reforem institucionálního rámce pro makroobezřetnostní dohled v Portugalsku a Španělsku, reforem dohledu nad subjekty, které nakupují a prodávají úvěrové facility (včetně úvěrů se selháním) na Kypru, nad poskytovateli mikroúvěrů v Řecku a nad ratingovými agenturami na Maltě, a výměny informací mezi ECB a dánskými orgány v oblasti prevence legalizace výnosů z trestné činnosti.

ECB přijala stanoviska k návrhům vnitrostátních právních předpisů týkajících se platebních prostředků, včetně návrhu na omezení hotovosti v Řecku, Španělsku a Nizozemsku, návrhu zákazu používání bankovek hodnoty 500 EUR v Dánsku a návrhu na rozšířené poskytování hotovostních služeb v Švédsku.

ECB přijala stanoviska k návrhům vnitrostátních právních předpisů týkajících se bankovní a finanční regulace. Tyto návrhy se týkaly právního rámce pro kryté dluhopisy v Estonsku, sekuritizace úvěrů se selháním, jejichž původci jsou úvěrové instituce, v Řecku, ochrany primárního bydliště v Řecku a Irsku, omezení převoditelnosti hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti v Irsku a Polsku, zvláštních daní a odvodů bank a/nebo finančních institucí v Litvě, Rumunsku a Slovensku, makroobezřetnostních nástrojů týkajících se hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti v Lucembursku, pravidel, kterými se mají řídit finanční podniky při stanovení zásad odměňování v Nizozemsku, referenční hodnoty úrokových sazeb pro smlouvy o spotřebitelském úvěru v Rumunsku a restrukturalizace spotřebitelských úvěrů ve švýcarských francích ve Slovinsku. ECB také vydala stanoviska k dopadu návrhů vnitrostátních právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti na tržní infrastruktury a úvěrové instituce na Kypru a ve Španělsku.

9.3 Dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu

Podle článku 271 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie je ECB pověřena úkolem sledovat dodržování zákazů plynoucích z článků 123 a 124 Smlouvy a nařízení Rady (ES) č. 3603/93 a 3604/93 ze strany národních centrálních bank (NCB) v EU. Článek 123 zakazuje ECB a NCB poskytovat vládám a institucím či orgánům EU možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru, stejně jako nakupovat na primárním trhu dluhové nástroje emitované těmito institucemi. Článek 124 zakazuje jakékoli opatření, nepodložené obezřetným posouzením, které by umožňovalo zvýhodněný přístup vlád a institucí a orgánů EU k finančním institucím. Evropská komise souběžně s Radou guvernérů ECB monitoruje, jak členské státy výše uvedená ustanovení dodržují.

ECB také sleduje, jak centrální banky v EU nakupují na sekundárních trzích dluhové nástroje emitované domácím veřejným sektorem, veřejným sektorem jiných členských států a institucemi a orgány EU. V souladu s body odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 3603/93 nesmí být akvizice dluhových nástrojů veřejného sektoru na sekundárním trhu využita k obcházení cíle článku 123 Smlouvy. Takové nákupy by se neměly stát formou nepřímého měnového financování veřejného sektoru.

Kontrola dodržování zákazů v průběhu roku 2019 provedená ECB potvrdila, že články 123 a 124 Smlouvy byly všeobecně dodržovány.

Sledování ukázalo, že většina národních centrálních bank měla v roce 2019 systém úročení vkladů veřejného sektoru, který plně dodržoval horní meze pro úročení. Některé národní centrální banky by však měly zajistit, aby míra úročení vkladů veřejného sektoru nepřekročila horní mez.

V návaznosti na obavy vyjádřené ve výročních zprávách ECB počínaje rokem 2014 ECB nadále sledovala programy, jež Magyar Nemzeti Bank spustila v letech 2014 a 2015. V roce 2019 Magyar Nemzeti Bank nadále přijímala opatření, aby zmírnila obavy ECB ohledně míry svého zapojení v Pallas Athéné Public Thinking Programme. Tento případ by ale neměl sloužit jako precedent. ECB bude nadále sledovat účast Magyar Nemzeti Bank na budapešťské burze, jelikož její nákup většinového podílu na budapešťské burze v listopadu 2015 lze stále vnímat jako zdroj obav z hlediska měnového financování.

Irská centrální banka v průběhu roku 2019 snížila aktiva spojená s Irish Bank Resolution Corporation, a to prostřednictvím prodeje dlouhodobých dluhopisů s pohyblivou úrokovou sazbou, což je významný krok směřující k tomu, aby se těchto aktiv zbavila zcela, jak je to nezbytné. K dalšímu zmírnění vážných obav týkajících se měnového financování by přispělo přiměřeně rychlé pokračování prodejů.

10 ECB v kontextu EU a v mezinárodním kontextu

V roce 2019 ECB vedla úzký dialog s různými evropskými institucemi včetně Evropského parlamentu, který hraje klíčovou úlohu v kontrole odpovědnosti ECB. Na mezinárodních fórech se ECB konstruktivně účastnila diskusí skupiny G20 o vyhlídkách globální ekonomiky a v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) aktivně přispívala k evropské perspektivě ohledně otázek mezinárodního měnového a finančního systému i k přezkumům politik MMF v rámci dohledu a úvěrování. ECB nadále spolupracuje s centrálními bankami mimo země Evropské unie z celého světa a je jim nápomocna.

10.1 Odpovědnost ECB vůči veřejnosti

Smlouva o fungování Evropské unie dává ECB jasný mandát udržovat cenovou stabilitu v eurozóně a stanoví, že ECB je při použití příslušných nástrojů k tomuto účelu nezávislá. Mandát a nezávislost ECB byly zakotveny ve Smlouvě demokratickým procesem. Díky své nezávislosti je ECB schopna plnit své úkoly bez politického tlaku a krátkodobých úvah, kterými by se mohla vzdálit plnění svého mandátu. Zároveň je nezbytným protějškem nezávislosti odpovědnost: pro zajištění legitimnosti svých rozhodnutí má ECB povinnost vysvětlit je veřejnosti a jejím voleným zástupcům. Toto je doplněno o soudní přezkum rozhodnutí ECB Soudním dvorem Evropské unie. Jinými slovy, nezávislost a odpovědnost zajišťují, že ECB může jednat a jedná v souladu se svým mandátem. V prostředí, kde nezávislost centrální banky získává znovu pozornost, přednesli členové Výkonné rady ECB v roce 2019 několik projevů na téma vazby mezi nezávislostí a odpovědností.^[66]

Evropský parlament hraje klíčovou úlohu v kontrole odpovědnosti ECB. V roce 2019 pořádal Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu (ECON) tři pravidelná slyšení s prezidentem ECB, včetně prvního s Christine Lagardeovou (viz obrázek 3 níže).^[67] V lednu 2019 prezident Mario Draghi také navštívil plenární diskusi Parlamentu o výroční zprávě ECB za rok 2017, po níž Evropský parlament vydal usnesení. ECB k tomuto usnesení poskytla zpětnou vazbu. V roce 2019 bylo do ECB zasláno 19 dopisů od europoslanců s písemnými dotazy. Odpovědi na ně byly zveřejněny na internetových stránkách ECB, čímž ECB získala příležitost objasnit svůj přístup k širokému okruhu otázek. Za svou činnost v oblasti bankovního dohledu ECB odpovídá Evropskému parlamentu a Radě EU.^[68] Evropský účetní dvůr a ECB dále odsouhlasily dohodu o spolupráci, která stanovuje režim výměny informací mezi těmito dvěma institucemi ohledně auditů dohledových úkolů ECB.

V roce 2019, kdy euro slavilo své dvacáté výročí, průzkumy Eurobarometr uvedly, že podpora eura mezi občany eurozóny dosáhla historického maxima a jednotnou měnu podporovalo více než 75 % respondentů. Tento trend je motivací pro ECB, aby nadále posilovala dialog s občany a jejich zástupci.

10.2 Mezinárodní vztahy

G20

Za japonského předsednictví v roce 2019 se diskuse v rámci skupiny zemí G20 zaměřily na vyhlídky globální ekonomiky a hospodářskopolitická opatření, která lze použít na řešení synchronizovaného zpomalení při geopolitických nejistotách, obchodních konfliktech a zmenšujícím se manévrovacím prostoru pro makroekonomická opatření. Otázka obchodního napětí se probírala na každém jednání skupiny zemí G20, ale s omezeným pokrokem. Přestože vedoucí představitelé zemí společně vyjádřili obavy ohledně rizik ohrožujících globální ekonomiku, nebyli jednotní v řadě témat, včetně potřeby dalších kroků v oblasti změny klimatu. Skupina zemí G20 se nadále snažila podporovat silný, udržitelný, inkluzivní a vyrovnaný růst, který by zlepšil střednědobý hospodářský výhled. Skupina vzala na vědomí pokrok v oblasti finanční regulatorní reformy, ale také označila výzvy, které je stále třeba řešit, včetně rizik vyplývajících z rostoucího nebankovního finančního zprostředkování. Skupina zemí G20 podpořila významný pokrok v mezinárodní daňové spolupráci s cílem dokončit dohodu do konce roku 2020.

Skupina zemí G20 také navázala na zprávu skupiny G20 pro globální finanční řízení složené z význačných osobností (EPG) s názvem Making the Global Financial System Work for All, která se v roce 2019 zaměřila na problematiku rozvoje. Za současného předsednictví G20 práce pokračují. Z návrhů EPG mají zvláštní význam pro ECB ty na zlepšení globální finanční odolnosti.

Hospodářskopolitické otázky týkající se MMF a mezinárodní finanční architektury

ECB nadále hrála aktivní roli v diskusích o mezinárodním měnovém a finančním systému na půdě MMF i na dalších fórech a v jednotných evropských pozicích prosazovala perspektivu centrálních bank. Klíčovým tématem debaty v roce 2019 byly zdroje MMF. ECB podporuje zdroji adekvátně vybavený MMF jako klíčovou složku globální finanční záchranné sítě. V říjnu 2019 členové MMF schválili balíček opatření týkající se zdrojů MMF a reformy řízení, v jehož rámci podpořili ponechání současné úrovně zdrojů prostřednictvím zdvojnásobení „nových dohod o poskytování úvěrů“ a dalšího dočasného kola bilaterálních půjček po roce 2020. Tento balíček opatření je třeba implementovat během roku 2020, aby nedošlo k poklesu zdrojů MMF. Výkonná rada MMF navrhla Radě guvernérů usnesení dokončující 15. všeobecnou revizi kvót bez navýšení kvót, které bylo přijato v únoru 2020. 16. všeobecná revize kvót, která bude dokončena do poloviny prosince 2023, se bude znovu zabývat přiměřeností kvót a bude pokračovat v procesu reformy řízení MMF.

MMF pokračoval s řadou důležitých přezkumů svých politik v rámci dohledu a úvěrování. Zaprvé, dokončil svůj poslední přezkum podmínek a nastavení svých programů, kde evropskou pozici pomohla utvořit zpráva Výboru pro mezinárodní vztahy Evropského systému centrálních bank (ESCB). Přezkum doporučil, aby byly podmínky programu realističtější, postupnější a úspornější, s jasnější analýzou udržitelnosti dluhu a zároveň zajišťovaly větší odpovědnost členských států a uznávaly specifika jednotlivých zemí. Zadruhé, bylo dosaženo pokroku v oblasti přezkumu rámce pro dluhovou udržitelnost u zemí s přístupem k tržnímu financování, tj. u zemí s významným přístupem k mezinárodním kapitálovým trhům. Zatřetí, MMF také po pěti letech zahájil komplexní revizi dohledu a revizi programu hodnocení finančního sektoru.

Mezinárodní spolupráce centrálních bank

ECB nadále spolupracovala s centrálními bankami mimo země Evropské unie z celého světa. To odráží globální zájem o názory, analytické rámce a pracovní procesy ECB. Diskuse na úrovni pracovních útvarů, které se však odehrávaly rovněž za účasti tvůrců politik, se týkaly hlavních úkolů ECB i technických otázek a otázek řízení. Vztahy s klíčovými africkými, asijskými a latinskoamerickými centrálními bankami se dále rozvíjely na základě stávajících bilaterálních dohod o spolupráci a podle stávajících ujednání dále pokračovala spolupráce s regionálními organizacemi a MMF. Kromě toho se v listopadu konal v Kolumbii měnověpolitický dialog Eurosystému na vysoké úrovni s centrálními bankami z Latinské Ameriky.

ECB také v roli instituce EU nadále přispívala k procesu rozšíření EU při cílených diskusích s centrálními bankami v zemích západního Balkánu, které usilují o přijetí do EU. Hlavní platformou je série regionálních seminářů, kde se podle možností organizují diskuse v úzké spolupráci s národními centrálními bankami EU. Vedle toho byl v březnu 2019 spuštěn program financovaný ECB ve prospěch těchto centrálních bank. Jeho cílem je posílení kapacit centrálních bank na západním Balkáně za účelem integrace těchto centrálních bank do ESCB.

11 Posilování komunikace

Komunikace je základním prvkem sady nástrojů, jimiž ECB provádí svou politiku. Poskytování informací o aktuálním nastavení měnové politiky a očekávaném směru budoucích rozhodnutí odborníkům pro oblast finančního trhu posílilo efektivnost politik ECB. Existují důkazy, že komunikace ECB s finančními trhy a odborníky na tuto oblast je úspěšná. Novou výzvou v komunikaci centrálních bank je dialog s širokou veřejností. Centrální banky včetně ECB potřebují, aby jim lidé, jimž vposledku slouží, lépe rozuměli. To je klíčové pro obnovení důvěry lidí v ECB zejména v situaci, kdy jsou její rozhodnutí o měnové politice podrobována zvýšené veřejné kontrole a stávají se předmětem kontroverzních diskusí.

Změna ve vedení ECB, ke které došlo během roku 2019, vnesla nový impuls do komunikace banky s publikem mimo tradiční okruh expertů a odborníků na finanční trhy. ECB dále posílila svou komunikaci tak, aby byla srozumitelnější, a vysvětlovala, proč jsou kroky ECB pro občany a jejich životy důležité. ECB také dále rozvíjela své úsilí oslovovat takové skupiny společnosti, na které se její komunikace tradičně nezaměřovala a které zahrnují například mladé lidi nebo organizace občanské společnosti, a začala rovněž pozorněji naslouchat obavám občanů. Do budoucna se velký potenciál nachází ve spojení ECB s tématy, o která se lidé obzvlášť zajímají, jako jsou nerovnost, digitální měny či změna klimatu – a v poskytování jasnějších odpovědí na to, jak může ECB v rozsahu svého mandátu v těchto oblastech pomáhat. Komunikace bude také stěžejním prvkem při revizi strategie měnové politiky ECB.

11.1 Inovace v komunikaci ECB

K oslovení širšího a mladšího publika používá ECB inovativní formy komunikace.

Jako součást iniciativ u příležitosti výročí 20 let od zavedení eura spustila například na začátku roku 2019 kampaň ve spolupráci s populární aplikací QuizClash. Cílem soutěže #EUROat20 bylo zvýšit povědomí o úloze ECB, a to zejména mezi mladými lidmi. Do kvízu, ve kterém mohli lidé hravou a interaktivní formou získat poznatky o tématech souvisejících s eurem a ECB, se zapojilo více než 1,6 milionu občanů z celé Evropské unie.

Z hlediska svého dosahu měla kampaň velký úspěch, odhalila však určité mylné představy a mezery ve znalostech o institucionálním uspořádání a úloze ECB. To odhalilo, že ECB potřebuje tyto mezery vyplnit prostřednictvím propojení její práce s tématy, o která se lidé zajímají, a to pomocí jednoduchých a přístupných sdělení. V září 2019 spustila ECB novou série jednominutových videí s názvem „ECB vysvětluje“, v nichž její zaměstnanci jednoduchým a přístupným jazykem vysvětlují konkrétní témata, jako jsou kryptoaktiva či odpovědnost, a popisují, proč je jejich práce pro občany důležitá. Série běží na instagramovém účtu ECB, který byl sám inovací, jejímž cílem bylo zvýšit povědomí o ECB u širšího publika, a který v roce 2019 oslavil rok své existence.

V září 2019 bylo také spuštěno vysílání měsíčních podcastů ECB. Vzhledem ke své rychle narůstající popularitě jsou pro ECB podcasty příležitostí, jak oslovit nové publikum a zahájit podrobnou diskusi o tématech, která jsou pro ni zásadní, a zároveň vést tuto diskusi v méně formálním duchu.

V roce 2019 se ECB snažila komunikovat i témata a trendy mimo hlavní okruh měnové politiky, které jsou důležité pro ni i občany eurozóny. V květnu například zveřejnila internetovou stránku o klimatické změně. Stránka obsahuje informace o krocích ECB směřujících ke zmírnění klimatické změny a podává přehled o interních iniciativách a publikacích k tomuto tématu (viz také box 3).

Cíl komunikovat s laickým publikem předpokládá také větší užití národních jazyků, které by podpořilo užší spojení ECB s občany eurozóny. Aby toho dosáhla nákladově efektivně, začala ECB u svých interních překladů využívat technologii strojového překladu.

S příchodem Christine Lagardeové na post prezidentky ECB v listopadu 2019 se digitální stopa banky a její dosah viditelně rozšířily. Na sociálních sítích Twitter a LinkedIn, kde ECB již předtím působila jako instituce, se například dosah osobních účtů Christine Lagardeové více než zdvojnásobil na více než 2,5 milionu sledujících. Dalších 5,8 milionu sledujících navíc k tomuto číslu přidala přítomnost Christine Lagardeové na čínské platformě Weibo. Tyto účty posilují úsilí ECB o to, aby její sdělení byla pro občany srozumitelná.

11.2 Analytické nástroje k posílení vlivu komunikace ECB

K zajištění účinností a žádoucího dopadu komunikace ECB je nezbytné lépe porozumět tomu, kdo tvoří její cílové publikum, jaká témata u něj nacházejí odezvu a jaké kanály jsou nejefektivnější pro jeho zásah. Je také třeba provést hlubší analýzu celého komunikačního procesu, tj. toho, co se děje mezi vysláním a přijetím komunikačního sdělení centrální banky, s tím spojené dynamiky a mechanismů zpětné vazby a také role zprostředkovatelů, jako jsou média a finanční trhy. V neposlední řadě může ECB pomocí pokročilých analytických metod získat značný vhled do toho, jak si vede při vlastní komunikaci, a zjistit tak, zda se její sdělení skutečně dostanou až k posluchačům a vedou ke změně jejich postojů a posílení jejich důvěry.

V roce 2019 ECB posílila své interní výzkumné a analytické aktivity a rozšířila i externí spolupráci v oblasti výzkumu.

K tomu, aby ECB pochopila, jakou má její komunikace odezvu u široké veřejnosti a zejména u mladších lidí, zahájila práci na studii založené na skupinové diskusi mezi účastníky ve věku od 18 do 35 let ze šesti zemí eurozóny. Kromě hodnocení povědomí, znalostí a vnímání ECB mezi mladými lidmi byla cílem výzkumu také identifikace zajímavých témat v ekonomické, finanční a sociální oblasti, jakož i preferované způsoby komunikace. Poznatky studie naznačují nejenom to, že povědomí mladých o ECB je velmi povrchní, ale i jejich omezený zájem o ekonomické a finanční záležitosti. Za podstatnější považují mladí lidé témata, jako je změna klimatu a sociální odpovědnost. Výzkum také ukázal, že většina mladých lidí dává přednost komunikaci s ECB prostřednictvím sociálních médií, která jsou spolu s jejich vlastními sociálními sítěmi (ústní šíření) jejich hlavním zdrojem informací.

Při vyhodnocování své vlastní komunikace ECB také testovala a analyzovala, jak nejlépe prezentovat informace napříč digitálními platformami. Tento „několikaúrovňový“ přístup uplatnila u svých publikací, kdy zveřejnění klíčových zpráv ECB doplnila o vstupní stránku na svém webu a kampaněmi na sociálních sítích, díky nimž jsou závěry těchto zpráv přístupnější, názornější a srozumitelnější. Výsledky empiricky prokazují, že je tato metoda úspěšná, protože umožňuje přístup k dané publikaci více lidem, kteří – jakmile tento přístup získají – stráví její četbou o 50 % více času. Takové poznatky tvoří základ pro budoucí úpravy komunikace.

Za účelem rozšíření a prohloubení výzkumu komunikace centrálních bank iniciovala ECB vznik výzkumného programu pro komunikaci centrálních bank Research and Policy Network on Central Bank Communication. Tento program, jemuž ECB zároveň spolupředsedá, byl založen v rámci Centra pro výzkum hospodářské politiky (CEPR; viz také část 8.1). V říjnu 2019 ECB uspořádala dvoudenní workshop tohoto programu, na kterém se sešli experti na oblast komunikace z ECB i jiných centrálních bank, analytici finančních trhů, novináři a akademici z mnoha různých disciplín, jako je například ekonomie, psychologie a sociologie. Diskuse se zaměřila na rizika a příležitosti, které skýtá komunikace se širokou veřejností, na hranice transparentnosti centrálních bank a na měnící se roli médií jakožto zprostředkovatele komunikace centrálních bank. V této souvislost byla ECB první – a zatím i jedinou – centrální bankou, která v říjnu 2019 zveřejnila předkompilovaný, uživatelsky přátelský a pravidelně aktualizovaný datový soubor se všemi projevy jejích tvůrců politik. Poskytnutím tohoto souboru hodlá ECB stimulovat a podpořit výzkum v oblasti své komunikace, a to například prostřednictvím textové analýzy.

12 Organizace a řádná správa a řízení

ECB je instituce EU v centru Eurosystému a jednotného mechanismu dohledu. V ECB pracuje více než 3 500 osob z celé Evropy. ECB se snaží své zaměstnance inspirovat a motivovat a usiluje o jejich rozvoj; v roce 2019 se nadále snažila podporovat diverzitu a inkluzi jako klíčové faktory pro zdokonalení své organizační struktury. Vedle toho dále posílila své úsilí o nejvyšší úroveň standardů správy a řízení. V tomto směru byl důležitým momentem 1. leden 2019, kdy vstoupil v platnost Jednotný kodex chování pro vysoce postavené úředníky ECB. V roce 2019 ECB také s hrdostí oslavila 20. výročí eura, měny 340 milionů Evropanů (viz box 12).

12.1 Rozvíjení optimální organizační struktury prostřednictvím vedení, inkluze a rozvoje zaměstnanců

K tomu, aby mohla ECB odvádět co nejlepší výsledky pro své zaměstnance i pro EU, je podpora diverzity útvarů zásadní. Proto jsou diverzita, respekt, etická kultura a spokojenost zaměstnanců strategickými záměry ECB.

V roce 2019 se ECB nadále snažila diverzitu a inkluzi podporovat jakožto klíčové faktory pro zdokonalení své organizační struktury. ECB má řadu dlouhodobých skupin pro diverzitu, které spolupracují s jejím personálním oddělením s cílem řešit veškeré aspekty diverzity. V roce 2019 byla založena nová skupina nazvaná DiversAbility, profesní sdružení ECB pro osoby s dlouhodobým zdravotním postižením a ty, kdo je podporují.

Na úrovni Evropského systému centrálních bank (ESCB) a jednotného mechanismu dohledu (SSM) nadále probíhají výměny mezi ECB, národními centrálními bankami a příslušnými vnitrostátními orgány týkající se osvědčených postupů v oblasti diverzity a inkluze. Jako příklad může sloužit čtvrté výroční zasedání skupiny ESCB/SSM pro diverzitu, které hostila Bundesbank v Eltville am Rhein v září 2019. Spolu s vedoucími personálních oddělení centrálních bank zemí G7 a kolegy z ESCB/SSM a z Mezinárodního měnového fondu se ECB také v květnu 2019 zúčastnila summitu o genderové diverzitě.

V roce 2019 byly poprvé součástí komplexního programu činnosti ECB v oblasti inkluze účast na frankfurtském pochodu Christopher Street Day (Pride) a pořádání akcí u příležitosti Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením, Dne coming outu a Mezinárodního dne památky obětí holocaustu. Mezi pravidelnými významnými událostmi v kalendáři ECB byly i akce na oslavu Mezinárodního dne žen a Mezinárodního dne proti homofobii, bifobii, interfobii a transfobii (IDAHOBIT).

ECB nadále usiluje o dosažení genderově vyrovnanějšího pracovního prostředí a v roce 2019 byla v této oblasti nezávisle hodnocena. V únoru získala certifikaci Economic Dividends for Gender Equality (EDGE) úrovně ASSESS (úroveň 1), která uznává úsilí ECB o podporu rovnosti pohlaví na pracovišti.

Ke zlepšení genderové rovnováhy stanovila Výkonná rada ECB cíle pro konec roku 2019. Na konci roku 2019 zastávaly ženy 30,3 % pracovních míst v řídicích funkcích – v porovnání s cílem 35 %. V případě vrcholových řídicích funkcí byl podíl 30,8 % – oproti 28% cíli pro rok 2019 (viz tabulka 2). Celkový podíl zaměstnankyň v ECB na všech úrovních činí 45,3 %. Viz informace o genderové vyváženosti kariérního postupu v ECB v boxu 10 v kapitole 8.

S cílem přitáhnout rozmanité talenty ECB v roce 2019 upravila svá oznámení o volných pracovních místech tak, aby zvýšila jejich inkluzivnost a jasně vybízela kandidáty, aby se ucházeli o místo bez ohledu na věk, zdravotní stav, etnický původ, pohlaví, genderovou identitu, náboženství, sexuální orientaci nebo jinou charakteristiku. ECB také nadále oslovovala kandidáty prostřednictvím inkluzivních náborových platforem, včetně účasti na Sticks & Stones, největším evropském veletrhu pracovních příležitostí se zaměřením na komunitu LGBT+, a konferenci European Women in Tech.

ECB usiluje o růst a rozvoj svých zaměstnanců a dlouhodobě nabízí širokou škálu vzdělávacích a rozvojových příležitostí, aby je podpořila při zvládání výzev neustále se měnícího světa. Poslední rok ECB pracovala na úrovni ESCB/SSM na rozvoji soudržné systémové strategie pro vzdělávání a rozvoj, aby podpořila talenty v celém systému ve prospěch Evropy. Tato strategie vychází ze stávajících místních vzdělávacích iniciativ, které byly otevřené kolegům z celého ESCB a SSM, a jejím cílem je podpora kultury vzdělávání, která spojuje vzdělávání a rozvoj s produktivitou, schopnostmi a efektivností.

Vedoucí pracovníci hrají ústřední roli při zvyšování výkonnosti jednotlivců i týmů ve prospěch organizace. V této souvislosti ECB během několika posledních let s úspěchem pořádala modulární program rozvoje vedoucích pracovníků, který byl ukončen v listopadu 2019. Zúčastnilo se ho více než 600 vedoucích pracovníků na všech úrovních, včetně vedoucích týmů, kteří nezastávají vedoucí pozice, s cílem posílit chování vedoucích pracovníků a zlepšit tak organizační výkonnost a vybudovat silné týmy založené na společné vizi, cíli a snaze o vytvoření silnější ECB.

V roce 2019 ECB provedla zásadní revizi své podpory profesního růstu svých zaměstnanců, což vedlo k zavedení nového komplexního kariérního rámce. Jeho součástí jsou nové způsoby povyšování zaměstnanců a změny procesů a opatření, které umožňují a podporují mobilitu (např. výměna rolí v rámci banky nebo získávání zkušeností mimo banku) jakožto příležitost k profesnímu růstu. Díky těmto změnám je ECB zaměstnavatelem první volby a současně je zachováno zapojení zaměstnanců a podpora rozvoje jednotlivců, kteří ECB vytvářejí.

12.2 Další posílení standardů integrity a správy a řízení

Dne 1. ledna 2019 vstoupil v platnost Jednotný kodex chování pro vysoce postavené úředníky ECB („Jednotný kodex“), čímž ECB opětovně potvrdila svůj závazek týkající se nejvyšší úrovně standardů a správy a řízení. Jednotný kodex zavádí konkrétní pravidla pro činnosti po skončení pracovního poměru, soukromé finanční transakce a vztahy se zájmovými skupinami a přináší také povinnost pro všechny členy vysoce postavených orgánů ECB zveřejňovat své měsíční kalendáře (od ledna 2019) a každoročně předkládat Etickému výboru podepsané prohlášení o zájmech k posouzení a následnému zveřejnění na internetových stránkách ECB.

Kromě toho Etický výbor^[69] radí členům vysoce postavených orgánů ECB v ostatních otázkách profesní etiky, zejména co se týče činností po skončení pracovního poměru a výdělečné pracovní činnosti rodinných příslušníků^[70]. S rostoucím významem záležitostí souvisejících s řádnou správou a řízením ECB zavedla pro všechny nově příchozí i odcházející členy vysoce postavených orgánů ECB speciální vstupní a výstupní setkání s ředitelem kanceláře pro compliance, správu a řízení týkající se povinností vyplývajících z Jednotného kodexu.

V roce 2019 dále posilovala spolupráce mezi centrálními bankami eurozóny a vnitrostátními dohledovými orgány prostřednictvím pracovní skupiny pro etiku a compliance (Ethics and Compliance Officers’ Task Force, ECTF). Z ECTF se stalo centrum pro výměnu informací a fórum podporující konzistentní použití Jednotného kodexu v celém Eurosystému a v bankovním dohledu ECB. S cílem vytvořit další možnosti vzájemného vzdělávání zorganizovala ECTF tematická jednání s externími spolupracovníky, včetně Etického úřadu OSN, úřadu evropského veřejného ochránce práv a Evropského účetního dvora. Ten při této příležitosti představil svou zprávu o etických rámcích vybraných auditovaných institucí EU.

Co se týče zaměstnanců, roční kontrola soukromých finančních transakcí v roce 2019 zahrnovala namátkový vzorek 10 % všech zaměstnanců, včetně členů vysoce postavených orgánů ECB. Vedle toho se ECB řídila radou svého externího poskytovatele služeb a provedla v roce 2019 ad hoc kontrolu compliance, která se zaměřila na konkrétní skupinu zaměstnanců.

V souladu se svým mandátem Výbor pro audit ECB nadále pomáhal Radě guvernérů s jejími úkoly a závazky týkajícími se integrity finančních informací, dohledu nad interní kontrolou, souladu s platnými právními předpisy a kodexy chování a výkonu funkcí auditu. V roce 2019 se Výbor pro audit zaměřil zejména na kybernetická rizika, přiměřenost rámce Eurosystému pro řízení finančních rizik a pobízení k proaktivnímu přístupu při monitorování opatření v návaznosti na doporučení auditu.

V souladu se zásadami transparentnosti a odpovědnosti členové vysoce postavených orgánů ECB udržují pravidelné kontakty a komunikaci s veřejností i specializovaným publikem z veřejného a soukromého sektoru, akademické obce, zájmových skupin a profesních sdružení. Tyto dialogy a debaty probíhají v rámci zavedených a veřejných struktur, které zajišťují vysokou úroveň transparentnosti a řádnou správu a řízení.

V roce 2019 ECB odpověděla na 113 žádostí veřejnosti z EU o přístup k dokumentům a zpřístupnila více než 200 dokumentů (některé z nich byly zpřístupněny částečně).

V rámci svého stálého závazku k řádnému řízení a transparentnosti se ECB v roce 2019 také rozhodla zavést nové pravidlo, podle něhož se dokumenty z Výboru guvernérů a Evropského měnového institutu – z doby před založením ECB v červnu 1998 – prohlásí za historické záznamy, a tudíž k nim veřejnost bude mít snazší přístup.

Roční účetní závěrka

https://www.ecb.europa.eu/pub/annual/annual-accounts/html/ecb.annualaccounts2019~9eecd4e8df.cs.html

Konsolidovaná rozvaha Eurosystému k 31. prosinci 2019

https://www.ecb.europa.eu/pub/annual/balance/html/ecb.eurosystembalancesheet2019~fed8c5244a.cs.html

Statistická část (pouze v anglickém jazyce)

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ecb.ar_annex2019_statistical_section~bf923b8ecc.en.pdf